#158617: - Re: Re: Re:  

Pan Železný, dříve Eisener se konečně vrátil do Prahy. Zcela náhodně potká na korsu u Koruny svého přítele, pana Růžičku, dříve Rosenkranz. "Ale, ale, kde se ty tři roky toulali, pane Eisener?" ptá se přítel.
"No, vědí, byl jsem na cestách!"
"A to si nemohli dopřát lepšího advokáta?"

#158697: - Re: Re: Re: Re:  

   Roubíček a Kohn byli kamarádi, pak se během války jeden druhému ztratili a narazili na sebe až za totality v Karlových Varech.
Kohn povídá Roubíčkovi:
"No, já jsem teď v Moskvě, tak až tam někdy budou, tak mě můžou vyhledat."
Roubíček jede příští rok s ROH na zájezd do Sojuzu, a tak si říká, co bych Kohna nevyhledal. Vytáhne z portmonky ušmudlaný papírek s adresou a poprosí prvního taxikáře, aby ho tam odvezl. Taxikář zbledne, jde do haptáku a Roubíčka strčí do volhy. Vyklopí ho před Kremlem. Roubíček se diví, ale ukáže papírek vojáčkovi stojícímu před Kremlem. Ten zbledne a ukáže Roubíčkovi, že má jít dál. Roubíček jde, a tak jest mu ukázáno až na konec dlouhé, předlouhé a tmavé chodby. Tam přede dveřmi stojí další dva vojáčci, Roubíček jim ukáže papírek, oni otevřou dveře a tam sedí Kohn za velikánským psacím stolem:
"Jdou dál, Roubíček, udělaj si pohodlí!"
Roubíček je bez sebe:
"Kohn, probůh, co voni tady dělaj"?!
Kohn na to skromně:
"No já to tady vedu".
Roubíček:
"Kohn!!! Prosimich! Ale jak to, že o tom nikdo neví?"
A Kohn na to:
"No, Roubíček, přece mě znají, přece takovouhle schmutzig firma nepovedu pod svým jménem!"

#158697: - Re: Re: Re: Re:  

   Roubíček a Kohn byli kamarádi, pak se během války jeden druhému ztratili a narazili na sebe až za totality v Karlových Varech.
Kohn povídá Roubíčkovi:
"No, já jsem teď v Moskvě, tak až tam někdy budou, tak mě můžou vyhledat."
Roubíček jede příští rok s ROH na zájezd do Sojuzu, a tak si říká, co bych Kohna nevyhledal. Vytáhne z portmonky ušmudlaný papírek s adresou a poprosí prvního taxikáře, aby ho tam odvezl. Taxikář zbledne, jde do haptáku a Roubíčka strčí do volhy. Vyklopí ho před Kremlem. Roubíček se diví, ale ukáže papírek vojáčkovi stojícímu před Kremlem. Ten zbledne a ukáže Roubíčkovi, že má jít dál. Roubíček jde, a tak jest mu ukázáno až na konec dlouhé, předlouhé a tmavé chodby. Tam přede dveřmi stojí další dva vojáčci, Roubíček jim ukáže papírek, oni otevřou dveře a tam sedí Kohn za velikánským psacím stolem:
"Jdou dál, Roubíček, udělaj si pohodlí!"
Roubíček je bez sebe:
"Kohn, probůh, co voni tady dělaj"?!
Kohn na to skromně:
"No já to tady vedu".
Roubíček:
"Kohn!!! Prosimich! Ale jak to, že o tom nikdo neví?"
A Kohn na to:
"No, Roubíček, přece mě znají, přece takovouhle schmutzig firma nepovedu pod svým jménem!"