Pokud zástupci MŠMT argumentují rušení ZŠ praktických tím, že ušetří miliardy, vidím to spíše jako chiméru. Jestliže dětí s lehkou mentální retardaci (dále jen LMR) integrované v běžných ZŠ, chceme skutečně vzdělávat, nikoli je tam "jen posadit", by bylo nutné snížit počty žáků ve třídě s integrovaným žákem s LMR na 10-12 dětí + na každé škole zajistit speciálního pedagoga a ke každému integrovanému dítěti asistenta pedagoga. Což, se obávám, bude finančně náročnější než zachovat stávající systém. Ani tak by integrované děti neměly vyhráno. Proč? Jelikož by neměly potřebný klid a prostor na osvojení a soustávné opakování učiva dle svých osnov, zatímco pani učitelka ostatním dětem vykládá učivo dle jiných osnov, což dětí integrované ruší a přetěžuje. Co se stane, když je dítě přetížené? Začíná čerpat zdravotní péči vynakládanou na diagnostiku a často velmi obtížnou a časově náročnou terapii obtíží vyplývajícíh z přetížení centrální nervové soustavy těchto dětí - např. enuréza, enkopréza, sebepoškozování, depresivita, úzkostné poruchy, zadrhávání, poruchy spánku a další. Tyto obtíže jsou časté i u žáků s hraničním intelektem vzdělávaných na běžných ZŠ - dítě se velmi snaží, ale nestačí tempu třídy a je si svého neúspěchu velmi dobře vědomo. Jak se to řešilo dříve? Přeřazením těchto dětí na ZŠ praktickou, kde najednou měly šanci uspět, "rozkvetly" a potíže odezněly. Jak se to dá řešit nyní, kdy se každý bojí přeřadit chronicky selhávající dítě ze ZŠ na ZŠ praktickou jen kvůli tomu, že má o bod či několik bodu IQ víc, než je horní hranice pásma LMR, kor do budoucna, až ZŠ praktické nebudou? To je ve hvězdách. Stát má jen jednu kasu, holt reprezentanti MŠMT si asi chtějí ulevit tím, že zatíží pokladnu Ministerstva zdravotnictví a následně Ministerstva práce a sociálních věcí, protože dítě zakoušející 9 let školní neúspěch nebude chtít pokračovat ve studiu na učilišti, tudíž bude jen velmi problematicky uplatnitelné na trhu práce jako absolvent ZŠ, který po 2 povolených opakováních vyjde ze 7. třídy ZŠ a nebude mít žádné praktické dovednosti ani praxi.
Mluví se o rovných příležitostech. Proč tedy chceme brát dětem s lehkým mentálním postižením příležitost na šťastné a spokojené dětství naplněné radosti z vlastních úspěchů a z toho plynoucím pocitem vlastní hodnoty? Jsem přesvědčena, že tyto pocity častějí zažívají mezi "sobě rovnými" než jako integrováni žáci, kde se chtě či nechtě sami srovnávají s ostatními dětmi a z tohoto srovnání pro sebe nevycházejí dobře, po chvíli nemají motivaci se snažit, ptotože se jim zdravé vrstevníky nedaří dohnat. Jak říká jedna moje zkušená kolegyně: "Každé dítě má právo chodit do školy rádo".
A pokud někoho svrbí ruce něco refomovat, navrhují povinné přípravné ročníky pro dětí ze sociálně slabých rodin bez rozlišení národnosti, rovněž jako pro děti nezralé pro započetí školní docházky. Po absolvování "přípravky" se tudíž s velkou přesnosti ukáže, kdo je "jen" sociálně zanedbaný, a kdo má opravdu LMR a bude mu lépe v ZŠ praktické. A že je to drahé? Uvolní se tím místa v MŠ po dětech, které už tam nebudou muset trávit odklad školní docházky. Tím pádem maminky po ukončení rodičovské dovolené  budou mít větší šanci sehnat pro své 3 leté dítě místo v MŠ a vrátit se do práce a nikoli se hlásit o podporu v nezaměstnanosti na Úřadu práce s odůvodněním, že dítě nevzali do MŠ, jelikož předškoláci mají přednost, a školkovné v soukromé MŠ kolikrát spotřebuje většinu, ne-li celou čistou mzdu matky, pokud tam vůbec jsou místa.

#24: Diana -  

 Naprosto souhlasím!! Učila jsem na základní škole, na středním odborném a odborném učilišti a v rámci praxe při dodatečném studiu speciální pedagogiky i na škole speciální, tak mohu tuto problematiku posoudit na základě praxe. Děti ze speciálních a praktických škol jsou mnohem lépe připravené pro život než děti se stejnými předpoklady (IQ, soc. prostředí..), které si "odseděly" povinnou školní docházku v posledních nebo i prvních lavicích základních škol. Tam se učitel MUSÍ věnovat především žákům nadaným a průměrným, kterých je většina, zodpovídá za to jejich rodičům a při nejlepší vůli a snaze nemá čas (zvlášť při dnešním počtu dětí ve třídách) na specielní péči o děti sem integrované. Kdyby těm zabedněným hlavám na ministerstvu šlo opravdu o šetření peněz, nemohly by na takto nesmyslný plán vůbec přijít, natož přistoupit. Kolik prostředků náš stát věnoval na přípravu speciálních pedagogů, na vybavení praktických škol, na tvorbu přiměřených osnov, na pomůcky, učebnice.......a to všechno má teď přijít na zmar??? Vím, že školská politika k tomuto opatření směřuje už řadu let, pomáhala jsem řešit několika rodičům na jejich výslovné přání přestup jejich dítěte ze základní do praktické školy a v poslední době bylo už téměř nemožné to uskutečnit. Dítě bylo mezi žáky základní školy frustrované svými neúspěchy, rodiče si přáli jeho přestup, učitelé to doporučili....ale pan psycholog na základě vyšetření dítěte v klidu své pracovny stanovil jeho IQ na dolní hranici průměru a byl neústupný. Jeho hlavním argumentem byla jedna nepříjemná vzpomínka, kdy mu prý jeden žák, kterého kdysi na zvláštní školu nechal přeložit, po letech v hospodě vyčetl, že mu zničil život:). Pravdou spíš bude, že už několik let mají pracovníci pedagogicko-psychologických poraden "shora" instrukce neposílat děti do praktických škol a tak pomoci jejich činnost postupně utlumit. Je mi z toho opravdu smutno, když si vzpomenu na děti, které právě z těchto škol přišly k nám na učiliště a byly velmi pracovité, přátelské, slušné a hlavně spokojené, bez jakékoliv frustrace a bez pocitu méněcennosti. Opravdu se velmi lišily od dětí, které přišly z 6. až 8. ročníků základních škol, kde věkem ukončily školní docházku (v té době ještě mohlo dítě na ZŠ opakovat ročník více než jen jednou, jak je tomu nyní - další přípravné opatření před plánovanou inkluzí). Tyto děti naopak nebyly zvyklé pracovat, neplnily ani základní požadavky v teoretické ani praktické přípravě, život je už naučil, že "nějak prolezou" a budou s tím počítat i ve své budoucnosti. ...... Ale kdopak by dneska dal na letité zkušenosti obyčejných kantorů, od zásadních rozhodnutí jsou přece placené jiné, chytřejší hlavy.....bohužel nejen ve školství.            

#24: Diana -  

 Učitel dostává na platu mnohem více peněz, než asistent pedagoga. Kdyby stát chtěl snížit platy učitelům, tak se okamžitě zvedne vlna nevole a protestů, uslyšíme jak jsou učitelé super-vzdělaní vysokoškoláci a jak mají mít nadprůměrná plat atd.

Ovšem! Když bude stát zaměstnávat méně učitelů a více asistentů učitele, kterým bude dávat jen minimální mzdy, tak všichni budou držet hubu.
Asistent pedagoga nemá ve společnosti takovou pozici, aby mohl protestovat a najít příznivce v řadách důchodců.

Takže ano - stát skutečně ušetří peníze.

Pro stát je levnější zaměstnávat asistenty pedagorů, než pedagogy.