PETICE proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"

#335: gorwynt - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:  

Promiňte, ale tohle jsem nenapsal... a havně, s touto optikou jste přece pracoval i Vy, poukazem na to, že nelze prokázat, že to bude horší...

Vezměme to obecně: existuje status qou. Někdo navrhuje změnu. Jedna cesta je, že se změna bez rozmýšlení zavede a ono se uvidí (to by asi byl Váš přístup). To je však velmi rizikové počínání a dá se uplatnit pouze v případech, kdy o nic moc nejde. To však není náš případ - jde o životy lidí (jistě rozumíte, že nemluvím o smrti...:-), přesto je však záležitost velmi závažná...). Tedy, ve všech závažných případech, náš nevyjímaje, je na navrhovateli změny, aby prokázal, že tato změna povede k něcemu lepšímu, než je status quo. Jistě, máte pravdu, člověk roste s úkoly. Ale, na jedné straně, zákony mají být tvořeny tak, že mají obecnou platnost. A, hlavně, to o čem tady mluvíme není něco jako úkol v zaměstnání. To, na co byste měl zkrátka odpovědět je, čím a jak, oproti současnému stavu, pomůžete dětem tím, že umožníte homosexuálním párům adoptovat děti. Vy se zkrátka snažíte celou dobu prokázat, že není důvod to neudělat, že dětem to nijak neublíží... Já se snažím Vaši pozornost obrátit k tomu, abyste ukázal, jaké jsou důvody to udělat, tedy vysvětlil, jak a čím to podle Vás dětem prospěje.

Kromě toho, znovu se musím vrátit ke klíčové věci: za jinak stejných podmínek je rodina blíže optimu než homosexuální pár. Dítě má právo na to, aby vyrůstalo v prostředí, které je co nejblíže optimu (optimem jsou biologičtí rodiče... statisticky, pochopitelně :-)). Čili, mé tvrzení zní: umožnění homosexuálním párům adoptovat děti dětem ublíží tím, že se sníží pravděpodobnost umisťování těch z nich, kterých se to týká (tedy dětí právně volných k adopci), do prostředí, jež je v dané situaci nejblíže optimu.

Má posice je tedy dvojí: 1. navrhované opatření považuji za škodlivé (viz právě uvedený odstavec)... 2. navrhované opatření považuji za zbytečné (ničím dětem neprospěje). K tomu, abyste prokázal legitimitu Vaší posice, by bylo třeba ukázat, že navrhované opatření dětem ničím neškodí a dokonce jim prospěje.

S přátelským pozdravem

Jan Kubalčík

#338: gorwynt - Re: Re: Re:  

Promiňte, ale asi je třeba reagovat na "U heterosexuálů mluvíte za jednotlivé případy, ale homosexuály házíte do jednoho pytle."

Nemyslím si, že tohle předchozí diskutér dělá. Pouze vyjadřuje přesvědčení, že nějaký jev je v případě manželství / rodiny statisticky zanedbatelný. Zkusme se pro tuto rovinu debaty domluvit, že pojmeme obě skupiny statisticky. Všichni samozřejmě vědí, že to neznamená, že každý jeden heterosexuál či homosexuál je takový či makový... ale přesto nám přece statistika toho či onoho jevu o dané skupině obecně neco prozradí. A, uvědomme si, že zákon má být tvořen obecně. Zákon není o konkrétním homosexuálním páru, ale měl by umožnit adoptovat děti všem homosexuálním párům. A představme si, zcela hypoteticky, že bychom poctivým zkoumáním došli k závěru, že na základě řekněme deseti zkoumaných jevů jsou homosexuální páry, které by mohly být způsobilé adoptovat děti, zanedbatelnou výjimkou mezi všemi ostatními homosexuálními páry (např. bychom to mohli říct tak, že průměrná hodnota při zkoumání nějakého jevu u homosexuálních párů / registrovaných partnerství by byla signifikantně horší, než u manželství...). Takové zjištění by jistě samo o sobě stačilo na to, aby byl návrh na umožnění adopcí dětí homosexuálními páry odmítnut.

Je tedy legitimní srovnávat statistické údaje o jevech, které se považují za relevantní a odhadovat na základě toho rizika daného kroku. Opačný postup by byl přece navýsost neodpovědný.

Vezměme jako příklad stabilitu registrovaného partnersví v porovnání s manželstvím. Heterosexuálové to mají tak, že manželství se rozpadá každé druhé. Neberme prosím soužití "na hromádce", tam adopce není možná (pokud je mi známo, je přípustná adopce jednou osobou - soudím, že je to proto, aby např. v případě, že zahynou rodiče, mohla děti adoptovat osoba, která je sice sama, ale je přímým příbuzným některého z rodičů... v takovém případě zcela rozumím příslušnému ustanovení), berme jen již uzavřená manželství. U registrovaných partnerství se přece dá sledovat totéž. Jaká je stabilita těchto vztahů? Jsou srovnatelně stabilní nebo dokonce stabilnější, než manželství? To je přece jedna ze zcela legitimních otázek při hledání toho nejlepšího pro dítě...

Pro zajímavost, tady vidím, že rozpad registrovaných partnerství do 8 let trvání (od roku 2006 do 2014) je 12,5%, což je jen mírně horší údaj, než pro manželství uzavřená mezi roky 2006 a 2014 - těch se do 8 let trvání rozpadlo přibližně 10,8% (data jsem vzal zde a zde). Chtělo by to jistě podrobnější pohled (pro manželství by bylo jistě vhodnější vzít údaj založený nejen na manželstvích uzavřených v roce 2006 a později... ale nepodařilo se mi to rychle najít a počítat se mi to nechtělo...:-)), ale na základě těchto výsledků se zdá, že registrovaná partnerství a manželství jsou (do osmého roku trvání) přibližně stejně stabilní (nebo labilní, jak chcete).

...pokračování...

#354: Jan Kubalcik - Re: Re: Re: Re:  

 ...pokračování...

Má to ale otazníky, např. tady se dočtete, že Praha statistiku rozpadu registrovaných partnerství nevede... Přitom téměř třetina uzavřených registrovaných partnerství je uzavřena právě v Praze. To je pak ale obtížné a příslušné údaje pro rozpad registrovaných partnerství je třeba brát jako pravděpodobně dost podhodnocené... Tady jsou novější údaje - na jedné straně nižší, než zmíněných 12,5%, na druhé straně ale také info, že nejen Praha ale i Liberec a Ústí nad Labem rozpady registrovaných partnerství neevidují... V závěru textu je pak metodologicky správně poznamenáno, že pro srovnání nelze použít číslo celkové rozvodovosti, neboť registrovaná partnerství netrvají ještě dostatečně dlouho (tak jsem samozřejmě postupoval)... Další zajímavost je tady, kde někdo patrně nějak manipuloval s daty - to co tam stojí neodpovídá tomu, k čemu jsem přímým výpočtem z dat došel... Ještě jsem si říkal, že by bylo zajímavé podívat se na nějaká zahraniční data, ale žádná se mi nepodařilo najít (ale, přiznávám, hledal jsem jen povrchně...).

Co chci ale říct tímto vším hlavně je, že je zcela legitimní zkoumat danou otázku touto optikou. Když ale budeme prověřovat jiné jevy, dostaneme se samozřejmě do jiného typu potíží... např. ono již dříve zmiňované domácí násilí, které bylo opakovaně tematizováno. Pokud jsme např. ochotni akceptovat, že znásilněním je každý manželský sex, ke kterému žena (proč vlastně jen žena, žeano??? :-)))) svolí, "aby byl doma klid" (jak pravila ta moudrá feministka...), pak nám u rodin vyjdou samozřejmě gigantická čísla... ale, obávám se, že s realitou nebudou mít nic moc společného.

Nicméně, přestože je tato rovina legitimní, zdaleka není rovinou hlavní...

S přátelským pozdravem

Jan Kubalčík

Musel bych být Shakespeare nebo Vančura, abych dokázal slovy vyjádřit svůj obdiv k ženám. Nejde o žádnou abstrakci, mám na mysli onu tvořivou sílu, která dává lidstvu nevyhynout.

Přiznám se však, že na dané téma necítím potřebu řečnit řekněme na náměstí, a už vůbec ne přitom křepčit nebo se obnažovat.

Možná nebudu sám, koho pochody typu Prague Pride uvádějí do rozpaků. Nemusím samozřejmě rozumět všemu, ale jedna z věcí, jejichž smysl mi uniká, je demonstrace odlišné sexuální orientace formou pochodu v ulicích hlavního města země, která patří k nejtolerantnějším na světě.

Pokud by homosexuálové byli v Česku pronásledovanou skupinou, dovedu si představit, že bych se i já k průvodu typu Prague Pride solidárně připojil. Proti té nespravedlnosti. Nic takového se ale neděje. Homosexuálové nejsou dávno zákonem diskriminováni. Poslední nerovnost padla uzákoněním registrovaného partnerství.

Jejich aktuální snaha o adopce dětí homosexuálními páry představuje kvalitativně jiný problém, a přiznávám, že zde vidím i hranice své vlastní tolerance. To ale není předmětem tohoto textu. //// Na smýšlení společnosti nemohou pochody typu Prague Pride změnit nic k lepšímu. Možná dokonce naopak.  Kdo je tolerantní, bude i dál. Koho sexuální odlišnost pohoršuje, bude znechucený o to víc.

Osvěta? Provokace?

Letošní ročník ozvláštnil nečekaný spor mezi celebritami české římskokatolické církve.

Kněz Tomáš Halík, který v minulosti vykonal mnohé v oblasti dialogu mezi věřícími různých vyznání a je pramálo podezřelý z nekalých úmyslů, se rozhodl poskytnout na půdě své farnosti prostor pro část doprovodného programu akce homosexuálů.

Kardinál Dominik Duka mu to nakonec zakázal. Jde o zajímavý střet, v němž se nešťastně potkaly dva principy, na něž je křesťanství právem hrdé. Tolerance, již v této věci prezentuje Halík, a ochrana tradičních hodnot, za níž stojí Duka. Halíka ctím, v konkrétním sporu ale straním Dukovi.

Nejde o to, že konzervativní přístup má církev v popisu práce. Řekl bych však, že Duka má v tomto ohledu větší jasno v prioritách. V Česku počátkem 21. století nejsou fakticky ohroženi homosexuálové, nýbrž tradiční rodina.

Jakkoli se všechny politické strany zaklínají ve svých programech její podporou, reálná sociální politika mladé lidi k zakládání rodin demotivuje. Děti se stávají luxusem, řada funkčních párů předstírá před úřady, že spolu nežijí, protože je to daňově výhodnější. Pro koho, když ne pro konzervativní kruhy, zejména pak církve, je určeno toto téma? Alternativní modely je třeba tolerovat, budovat na nich společnost ale nelze.

#355: Jan Kubalcik - Re: Re: Re: Re: Re:  

 Váš názor má hlavu a patu, o tom žádná, přemýšlíte o tom zcela logicky. Přesto s tím nesouhlasím. To, z jakých důvodů nesouhlasím, jsem už popsal výše. Ví se o tom, že bezmála tisícovka dětí v ČR je vychovávána stejnopohlavními páry, předpokládám, že některé z nich jsou odrostlejší a mohou vyjádřit vlastní názor. Dál už to jsou jen spekulace.

Data o rozvodech a uzavřených sňatcích a partnerství, která citujete, jen dokazují to, že jsme prostě stejní. Jen se zamilováváme každý do jiného pohlaví. Žádný jiný rozdíl mezi námi není. Ale o tom už jsem také psal.

#356: - Josef Koukal - Pod praporem odlišnosti 

 Z Vašeho názoru mám pocit, jako kdyby pochod Prague Pride a adopce homosexuály byl ten největší problém na světě. Přitom už nikdo nekontroluje to, jak se lidé ke špatný věcem, jako je obtěžování, drogy, alkohol a násilné činy, dostanou. Jako kdyby ostatní, co nebyli v průvodu, snad žárlili na to, že si nedokážou udělat podobnou akci.

Ale takových je víc. Několik stovek tisíc lidí se při nějakém velkém sportovním svátku taky zmalují, navlečou na sebe dresy a začnou hulákat. Přitom idea a záměr je stejný, pobavit se. Jistě, nesvlékají se u toho, ale kolik lidí v tom průvodu jste viděl ve spodním prádle? Kolik lidí ve spodním prádle vidíte v bazénu nebo u vody? Tam to těm dětem nevadí?

Pokud mluvíte o exhibici, na výstavách motocyklů je jich také plno a nikdo se nad tím nepozastavuje. Na některých jsou dívky dokonce tak odvážné, že se svléknou a nechají na sebe malovat (bodypainting). A nemám pocit, že by tato událost byla mládeži nepřístupná. Srazy motorkářů mají ve většině případů také lechtivý, ba dokonce erotický nádech. Jelikož několik mých příbuzných tyto akce navštěvuje, tak mi vypráví jejich bohaté zážitky, viděl jsem i fotky. Ale to je Vám jedno. V televizi mají děti možnost vidět různé násilnosti a nevhodné chování jednoho k druhému. Ale to Vás asi nezajímá. Kdokoliv si v trafice může koupit dnes už napůl erotický deník Blesk, v každém čísle je někdo nahý a nechybí pravidelná rubrika "Smějeme se s dívkou Blesku". Ale tohle je Vám nejspíš taky jedno. Hlavně, že jste si vybral průvod, který je jednou z mnoha akcí toho týdne, jako hlavní důvod své kritiky. Nevím, jestli průvod stavíte na roveň státnímu převratu, válce nebo demonstraci, kde teče krev, případně, jestli je průvod to nejhorší, co jste kdy v životě viděl.

Jedna lež vedle druhé.

www.europortal.cz

Tady jsou fotky z pochodů homosexuálů ze San Francisca

PODOTÝKÁM, ŽE FOTOGRAFIE JSOU NEVHODNÉ PRO SLABŠÍ POVAHY A ABSOLUTNĚ NEVHODNÉ PRO OSOBY MLADŠÍ 18 LET!

Je to hnus, ale na tomto hnusu můžeme vidět, kde je hranice - ona totiž žádná hranice neexistuje.

To, že u nás se to ještě neprezentuje tímto způsobem je jen díky tomu, že nemáme sválené zákony (právě adopce dětí apod.), které by homosexuální LGBT agentu posadilo na koně. Pokud se tyto zákony schválí, tak je jen otázka času, kdy se můžeme "těšit" na podobnou hrůzu, kterou je možné vidět na fotografiích viz výše.

Otec-matka-dítě je pravá rodina,Horáková Věra

#359: -  

 vsak oni heteraci takyy nejsou zadny svatouskove, chcete bulvar - mate ho mit!

tady, tady a tady - heteraci si to rozdavaji venku, delaji nebezpecne seuxalni praktiky a dokazou si navzajem snist exkrementy!!! Muze toto vychovavat nejake deti??!! hce se mi zvracet kdys to vidim. je to hnus, ktery nema zadne hranice!! a nechci vidte co si lidi nataci a nahravaji na neajke pornostranky tam rucite bude jeste vetsi humus!

jak us tady nekdo psal blesk si taky mue kopuit male dite, na ulici se porad dejou nepristojnosti, ale hlavne ze vam vadi gayove a lesby. a vubec - kdo vi co sami delate, pokrytici! udelat deti umite ale na co jsou baby boxy? na co jsou detske domovy? proste se o deti neumite postarata.

#361: - Re:  

Takže když se vyskytnou některé případy, které nejsou v pořádku, tak mě to ospravedlňuje k tomu, abych vytvořil takové podmínky, aby těchto případů bylo ještě mnohonásobně více???

Když někdo něco v minulosti ukradl, tak já na to ukážu prstem a to mě ospravedlní k tomu, že řeknu, když on kradl, tak já můžu také? Nebo budu dělat takové kroky, aby se nekradlo?

Programy homosexuálních a sexuálních reformních hnutí obsahují tedy ještě stále “stejná práva pro pedofily”. Také proto jsou homosexuální a pedofilní zájmy spojeny, protože “androfilie” (zaměřenost na dospělé muže), “efebofilie” (na mužské pubescenty a adolescenty) a homosexuální pedofilie (na chlapce, kteří ještě nemají znaky puberty) se navzájem částečně překrývají. “Androfilové” nepociťují zpravidla žádné silné pocity ke chlapcům, ale přece silnější než k ženám a “efebofilové” mají příležitostně dokonce výslovně pedofilní zájmy. (Freund, K. et al. Heterosexual interest in homosexual males. Archives of Sexual Behavior, 1975, 4, 5, 509-518.) Toto je potvrzeno v psychoterapeutické praxi. Homosexuální pedofilové se zřídka zajímají o dospělé, ale nejméně 10% z 250 nepedofilních homosexuálů v mé praxi mi v průběhu let sdělilo, že pociťovali příležitostně zájem o chlapce. Většina byla skutečně zaměřena především na mladší muže. 

Podle studie Bella a Weinberga, mělo 23% gayů v dospělosti někdy sex s chlapcem mladším než šestnáct let (Bell, A.P. & Weinberg, M.S. Homosexualities: A Study of diversity among men and women. New York: Simon & Schuster, 1978.) a jiná anketa uvedla stejné procento, zatímco u lesbiček to bylo 6%.

Naopak v případě heterosexuálních svazků z 5165 došlo k incestu pouze u 29 to znamená 0.6% (Cameron, P. & Cameron, K. Homosexual parents. Adolescence, 1996, 31, 124, 757-776.). 

Více zde

#362: - Re: Re:  

 Proč poukazujete na problém menšiny, když ten samý problém má i většina? Jste opravdu tak slepý, že nevidíte, co se děje mezi heterosexuály? Nikoho nic neospravedlňuje, ale kdo Vy jste, že si troufáte někoho soudit? Těch případů mnohonásobně více nebude. Adopce těmito páry je povolena cca 20 let. O kolika případech zneužívání jste v souvislosti s tím slyšel? A kolik případů způsobí heterosexuálové?

Ten zbytek jste si mohl nechat od věci, tohle už tady bylo.

#363: gorwynt - Re: Re: Re:  

 Ne, to vy jste slepí (nebo spíš děláte, že jste slepí), protože si neumíte procentuelně spočítat, k jakému zneužívání dochází v heterosexuálním prostředí a k jakému v homosexuálním. U heterosexuálů cca 0,6% a u homosexuálů (mužů) cca 23%. To je brutální rozdíl, téměř o 40-ti násobek více než heterosexuálů!

#364: - Re: Re: Re: Re:  

 No a kolik je to u těch, co vychovávají děti? Nějak zapomínáte na to, co jsem psal předtím. Heterosexuální proutník nebude chtít vychovávat dítě. Stejně tak homosexuál. Ještě jednou říkám, že byste se měl informovat u těch, kteří už to dítě vychovávají. Jako jsou heterosexuálové kus od kusu jiní, tak jsou i homosexuálové kus od kusu jiní.

#365: Hetero pride -  

 To Vás asi nepotěší fakt, že i heterosexuálové mezi sebou provozují anální sex, tedy partner vniká do řitního otvoru své partnerky. A budete se divit, někteří heterosexuální muži to dělají i obráceně, partnerka vnikne do řitního otvoru partnera pomocí tzv. strap-on. Ale o tom se můžete přesvědčit v každé "odborné" (pornografické) literatuře, které je všude tuny.

#357: gorwynt - Re: Re: Re: Re: Re: Re:  

Znovu Vás zdravím.

Už patrně jen drobné poznámky:

1. Děti, které jsou již ve stejnopohlavních párech vychovávány, jsou zcela jinou kapitolou. Je to v drtivé většině proto, že jeden z tohoto páru je zároveň biologickým rodičem dítěte. Přesto, uvádím pro úplnost, nejsem příznivcem toho, aby druhý z tohoto páru dítě mohl adoptovat (což je předmětem současné novely). Zkušenost zkrátka říká, že dané otázky od sebe nelze oddělovat - on by zákon o registrovaném partnerství vůbec neprošel, kdyby bylo jasné, že bude následovat otevření tématu adopcí dětí homosexuálními páry... Ale zpět: to, že shodou okolností jsou nějaké děti stejnopohlavními páry již vychovávány, nic neříká o tom, kdo má vždy dostat přednost při adopci právně volného dítěte z dětskéhé domova - je to vždy rodina, neboť je (za jinak stejných podmínek) blíže optimu.

2.A. No, data, která cituji, ale nejsou v případě registrovaného partnerství úplná (chybí Ústí nad Labem, Liberec, což by bylo lze pominout, ale hlavně ta Praha, kde byla uzavřena téměř plná třetina těchto partnerství)... čili skutečnost bude prakticky jistě horší (tedy registrovaná partnerství budou méně stabilní), než jsou presentovaná čísla. A rozdíl může být dost dramatický... je-li (teď tedy spekuluji...) 12,5% rozpadlých registrovaných partnerství z necelých dvou třetin, pak lineárně odhadnuto může být skutečnost k 19%... a to už JE signifikantně víc, než srovnatelné číslo pro manželství (je to téměř dvojnásobek)...

2.B. Stabilita vztahu je jen jedním z několika důležitých aspektů...

2.C. Uvědomil jsem si, že data ze zahraničí by asi byla velmi těžko použitelná... např. ve Francii mohou na jedné straně uzavřít "registrované partnerství" (něco na ten způsob) páry bez ohledu na sexuální orientaci, na druhé straně může být toto partnerství ukončeno svatbou (v případě homosexuálních párů tedy "svatbou"...). Čili, i kdybych na nějaká data narazil, asi bych nenašel čas je správně očistit a zpracovat...

2.D. Jak jsem uvedl, tohle je sice zajímavý výsek diskuse, ale není to nejdůležitější téma... Za dva nejpodstatnější body považuji to, že umožnění adopcí dětí homosexuálními páry se snižuje pravděpodobnost, že se k adopci volné dítě dostane do prostředí, které je co statisticky nejblíže statistickému optimu (představovanému biologickými rodiči)... a, za druhé, že takový krok dětem ničím neprospěje (a není-li nutné měnit, je nutné neměnit).

S přátelským pozdravem

Jan Kubalčík

#368: Jan Kubalcik - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:  

1. Na tom bychom se shodli. Ale proč nechcete, aby partner biologického rodiče to dítě adoptoval? Proč by najednou mělo odejít od člověka, který se o něj staral, vychovával jej...?

2. Stabilita vztahu je důležitý aspekt, ale kdo komu zaručí, že bude s jedním partnerem a jednou partnerkou celý život? Mí dva strejdové jsou rozvedení, po 25 letech manželství. Manželství mých rodičů by pravděpodobně trvalo dále, kdyby můj otec před 6 lety nezemřel. Ale to není jisté.

Europoslanec Mgr. Branislav Škripek

Vyjádření k tématu: 

Manželství

Rodičovství

Sexuální výchova

#370: -  

 Pěkné příspěvky, není aspoň tak útočný jako někteří tady. Ale zajímá mě toto: i kdybych s ním souhlasil, tak co má slovenský europoslanec, který navíc v prvním videu výslovně říká "my na Slovensku si myslíme...", společného s českou peticí? My se nemícháme do jejich zákonů ani myšlení, totéž bych prosil i od nich.

#369: gorwynt - Re: Re: 

Hezký den.

Ad 1. Už jsem to naznačil, ale napíšu to tedy explicitně: protož nedůvěřuji partnerům v diskusi. Ta nedůvěra je daná vývojem. Když se diskutovalo o registrovaném partnerství, zaklínali se navrhovatelé, že požadavek na adopce nebude následovat. Kdyby si tehdy hlasující poslanci byli vědomi toho, že to není pravda, většina pro registrované partnerství by se v Parlamentu nenašla. Proto nyní odmítám oddělit dílčí požadavek na adopce partnerem biologického rodiče v rámci registrovaného partnerství, neboť zkušenost praví, že požadavek na adopce obecně bude následovat. Je to jedna otázka a jako jednotné otázce ji oponuji. Kromě toho, jak jste napsal, jedná se řádově o stovky nezletilých dětí, tedy něco na úrovni setiny procenta ze všech dětí v zemi (spíše ještě méně). Naprosto nevěřím, že se děje něco tak alarmujícího, aby bylo nezbytné novelizovat zákon kvůli situaci těchto několika set dětí. Naopak, zkušenost mi říká, že tato novelizace je zejména dalším krokem k tomu, aby byl vznesen požadavek na umožnění adopcí dětí homosexuálními páry obecně. Proto jsem svoji argumentaci vedl zejména proti tomuto záměru.

Doplněno dodatečně... chtěl jsem přihodit odkaz na text, kde se tomu věnuji explicitně, a zapomněl jsem na to... Tak tedy zde je.

Ad 2. Ale já celou dobu nemluvím o nějakých zárukách, ale o statistice (a všimněte si prosím, že tímto statistickým pohledem se dívám na homosexuály i heterosexuály...). Jestli je pravda, co jsem naznačil (odhadem z dostupných dat...), tedy že registrované partnerství je přibližně, v průměru, dvakrát labilnější než manželství, něco to přece vypovídá. Je přece v zájmu dítěte, má-li být adoptováno, aby prostředí, do kterého přichází, bylo co nejblíže optimu... a optimum je rodina složená z biologických rodičů, kteří se nerozvedou ani nerozejdou (řekněme, alespoň do dospělosti dětí, když to tedy bereme z pohledu jejich výchovy)... tedy blíže optimu je jednak rodina, navíc když je u ní pravděpodobnost rozpadu poloviční v porovnání s registrovaným partnerstvím, pak je to tím jen podtrženo.

S přátelským pozdravem

Jan Kubalčík

#372: gorwynt - Re:  

No já nevím, nemám teď čas se na ty příspěvky podívat, ale tahle reakce mě od Vás docela překvapuje... Pokud vznáší relevantní argumenty, je přece jedno, jestli je to Slovák, Holanďan, nebo kdo... Jde přece o ty argumenty, ne?