Vrchol kariéry prožila americká herečka Holly Hunter (58) v roce 1993, kdy zazářila v milostném dramatu Piano. Nestárnoucí hvězda, jíž přibývající věk rozhodně neubral na kráse je momentálně k vidění ve filmu Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti.

Holly Hunter se proslavila jako tmavovlasá němá Ada, která na Novém Zélandu hledala útěchu v hudbě a zprvu vynuceném milostném dobrodružství, ale v současné době je blondýnka. Herečka, jíž by skutečný věk hádal málokdo, je mnohem přívětivější, než ve své nejslavnější roli.

V roce 1994 byla Holly Hunter na vrcholu kariéry. Nejenže získala Oscara za hlavní roli v Pianu, ale na cenu Americké filmové akademie byla zároveň nominována za vedlejší herecký výkon ve filmu Firma. Po obrovském úspěchu se ale její filmografie zaplnila spíše průměrnými díly. K výjimkám patří seriál Na jezeře, v němž v roce 2013 spojila své síly s novozélandskou režisérkou Jane Campion, která ji obsadila už do Piana.

Oscarový trumf Holly prožila ve stejném roce, kdy si její budoucí manžel Janusz Kaminski odnesl cenu za kameru k filmu Schindlerův seznam. Úspěšný pár se dočkal v roce 1995 svatby, ale o šest let později přišel rozvod. Poté se partnerem Holly stal herec Gordon MacDonald, s nímž má desetiletá dvojčata Presse a Clauda. ■

Vrchol kariéry prožila americká herečka Holly Hunter (58) v roce 1993, kdy zazářila v milostném dramatu Piano. Nestárnoucí hvězda, jíž přibývající věk rozhodně neubral na kráse je momentálně k vidění ve filmu Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti.

Holly Hunter se proslavila jako tmavovlasá němá Ada, která na Novém Zélandu hledala útěchu v hudbě a zprvu vynuceném milostném dobrodružství, ale v současné době je blondýnka. Herečka, jíž by skutečný věk hádal málokdo, je mnohem přívětivější, než ve své nejslavnější roli.

V roce 1994 byla Holly Hunter na vrcholu kariéry. Nejenže získala Oscara za hlavní roli v Pianu, ale na cenu Americké filmové akademie byla zároveň nominována za vedlejší herecký výkon ve filmu Firma. Po obrovském úspěchu se ale její filmografie zaplnila spíše průměrnými díly. K výjimkám patří seriál Na jezeře, v němž v roce 2013 spojila své síly s novozélandskou režisérkou Jane Campion, která ji obsadila už do Piana.

Oscarový trumf Holly prožila ve stejném roce, kdy si její budoucí manžel Janusz Kaminski odnesl cenu za kameru k filmu Schindlerův seznam. Úspěšný pár se dočkal v roce 1995 svatby, ale o šest let později přišel rozvod. Poté se partnerem Holly stal herec Gordon MacDonald, s nímž má desetiletá dvojčata Presse

VICE-První záběry osvobozené syrské Palmýry. VIDEO

Teroristé kladou houževnatý odpor ve vzdálenosti jednoho kilometru od vojenského letiště a ve čtvrtích u citadely.

„Je nezbytné přestat rozšiřovat strašení, že se Rusko chystá poslat své tanky do zemí Pobaltí, do Sofie nebo do Budapešti. K tomu se nikdo nechystá. Takové plány neexistují. Rusko nechce válku. Je prostě směšné myslet si, že Rusko se chystá válčit," řekl Antonov.

Současně označil podobná prohlášení ze strany Pobaltí za „starý trik".

„Zakřičet v pobaltských zemích „Rusové jdou, zachraň se, kdo můžeš," to je hodně starý trik. Funguje. Opět dokázal svoji efektivitu k tomu, dostat od vlády velké množství prostředků na obranu, a také získat finanční podporu od zemí Evropy, od takových jako Německo, Francie, Itálie a Španělsko," řekl zástupce hlavy Ministerstva obrany Ruska. Antonov dodal, že by neházel všechny evropské země do jednoho pytle.

Šířící se konflikt mezi polskou vládou a celým zbývajícím západním světem podstatně snižuje vyhlídky na to, že Severoatlantická aliance podpoří požadavky Polska zaměřené na ještě větší konfrontaci s Ruskem, píše evropský list Politico.

VICE-Stratfor: rusofobie nepomůže Polsku stát se vedoucí zemí v Evropě

Hlava frakce CDU/CSU v Bundestagu Volker Kauder řekl v interview Der Spiegel, že země EU musí "najít odvahu pro sankce, jestli budou zjištěna porušení evropských hodnot". „Polská vláda musí vědět, že v Evropě nelze porušovat některé základní hodnoty", dodal.

Pátrání po Abdeslamovi probíhalo v Belgii a Francii asi čtyři měsíce. Protiteroristická speciální operace se prováděla v komuně Molenbeek, která se označuje za „křižovatku evropského terorismu".

Policie zveřejnila fotografii atentátníka Najima Laachraoui 25. března, a prokuratura týž den prohlásila, že právě on spustil výbušné zařízení na letišti. Uživatelé sociálních sítí fotografii prozkoumali a zjistili, že se podobá člověku, jehož viděli dříve na selfie s Angelou Merkelovou.

#7884: Vlastenec - Re: Re: Re:  

 5. 10. 1936 Praha
spisovatel a dramatik, jeden z prvních mluvčích Charty 77, vůdčí osobnost politických změn v listopadu 1989, poslední prezident Československa a první prezident České republiky
Václav Havel vyrůstal ve známé pražské podnikatelsko-intelektuálské rodině, spjaté s českým kulturním a politickým děním dvacátých až čtyřicátých let. Tento fakt se stal důvodem, proč mu komunistická moc po ukončení povinné školní docházky v roce 1951 nedovolila dále studovat. V první polovině padesátých let proto mladý Václav Havel nastoupil do čtyřletého učebního oboru chemický laborant a zároveň večerně vystudoval gymnázium (ukončil ho v roce 1954). Z kádrových důvodů nebyl později přijat ani na žádnou z vysokých škol humanitního zaměření, a proto se rozhodl studovat na škole technického směru. Ekonomickou fakultu Českého vysokého učení technického ale po dvou letech opustil.

Kulturní tradice rodiny orientovala Václava Havla k humanistickým hodnotám české kultury, v padesátých letech potlačovaným. Po návratu z dvouleté vojenské základní služby pracoval jako jevištní technik, nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 v Divadle Na zábradlí. V letech 1962 až 1966 studoval dálkově dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění a svá studia zakončil komentářem ke hře "Eduard", který se později stal základem hry "Ztížená možnost soustředění".

V roce 1956 se seznámil s Olgou Šplíchalovou, a jakkoli oba pocházeli z odlišného rodinného prostředí, brzy se velmi sblížili. Po osmileté známosti se v roce 1964 vzali, a od té doby provázela Olga Havlová svého manžela nejtěžšími životními zkouškami. Václav Havel o ní později často hovořil jako o své nepostradatelné životní opoře.

Od svých dvaceti let publikoval Václav Havel studie a články v různých literárních a divadelních periodikách. V Divadle Na zábradlí byly uvedeny jeho první divadelní texty, mezi nimiž měla zásadní místo hra "Zahradní slavnost" (1963). Toto představení se stalo výraznou součástí obrodné tendence v československé společnosti šedesátých let. Občanské sebeuvědomování, které se do historie zapsalo jako Pražské jaro, vyvrcholilo pak v roce 1968. V této době se Václav Havel angažoval nejen jako autor dalších divadelních her "Vyrozumění" (1965), "Ztížená možnost soustředění" (1968), ale také jako předseda Klubu nezávislých spisovatelů a člen Klubu angažovaných nestraníků. Od roku 1965 působil v nemarxistickém měsíčníku Tvář.

Po potlačení Pražského jara vpádem vojsk Varšavské smlouvy vystupoval Václav Havel proti politické represi, příznačné pro léta komunistické normalizace. V roce 1975 napsal otevřený dopis prezidentu Husákovi, v němž upozornil na nahromaděné rozpory v československé společnosti. Vyvrcholením jeho činnosti však bylo v lednu 1977 publikování Charty 77, textu, který propůjčil název i charakter hnutí protestující části československých občanů. Václav Havel byl jedním ze zakladatelů této iniciativy a jedním z jejích prvních tří mluvčích. V dubnu 1979 se stal spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Za své občanské postoje byl celkem třikrát uvězněn a ve vězení strávil téměř pět let.

V této době bylo československými úřady znemožněno publikovat veškeré Havlovy texty. O téměř kompletní vydání se v péčí jeho tehdejšího literárního agenta pana Klause Junckera postaralo německé nakladatelství Rowohlt se sídlem v Reibeku u Hamburku.

V druhé polovině osmdesátých let, v čase navazování dialogu mezi Sovětským svazem a západními demokraciemi, byl i v československé společnosti patrný nárůst otevřené nespokojenosti s vedením státu. Občané byli stále méně ochotni přijímat represívní politiku komunistického režimu, a zatímco Chartu 77 podepsalo původně pouze několik set lidí, k petici Několik vět, jejímž spoluautorem byl i Václav Havel, se v roce 1989 již přihlásily desetitisíce občanů.

Počátkem společenských změn se stala poklidná manifestace studentů 17.listopadu 1989, ve výroční den uzavření českých vysokých škol nacisty, kterou komunistický režim tvrdě potlačil policejním zásahem na Národní třídě v Praze. Do čela následného občanského vystoupení se postavili studenti a umělci. Na setkání v Činoherním klubu 19.listopadu bylo ustaveno Občanské fórum, na jehož půdě se sjednotili jednotlivci i skupiny, kteří usilovali o zásadní politické změny v Československu. Václav Havel se od počátku stal jeho vedoucím představitelem. Společenský pohyb pak vyvrcholil 29.prosince 1989, kdy byl Václav Havel jako kandidát Občanského fóra zvolen Federálním shromážděním československým prezidentem. Ve své inaugurační řeči slíbil přivést zemi ke svobodným volbám, což v létě 1990 splnil. Podruhé zvolilo Václava Havla do funkce prezidenta nové Federální shromáždění 5.července 1990.

Václav Havel si svými postoji v letech totality získal postavení uznávané morální autority. Hloubkou názorů na problémy soudobé civilizace a promyšleností jejich formulací se stal i v nové ústavní funkci respektovanou osobností, mezi politiky ojedinělou.

Během druhého funkčního období v úřadu prezidenta České a Slovenské Federativní republiky však narůstaly rozpory mezi českou a slovenskou politickou reprezentací v názorech na budoucí státoprávní uspořádání. Václav Havel byl jednoznačným zastáncem společného federativního státu Čechů a Slováků a v tomto směru uplatňoval i svůj politický vliv. Po červnových parlamentních volbách v roce 1992 se ale rozhodující politické síly ve společnosti již nedokázaly shodnout na funkční podobě federace a rozpory českých a slovenských politiků se staly hlavním důvodem, že při volbě prezidenta dne 3. července 1992 již Václav Havel dostatek poslaneckých hlasů nezískal. Podle zákona ještě dočasně zůstával prezidentem i po této neúspěšné volbě. Z funkce prezidenta České a Slovenské Federativní republiky odstoupil dne 20. července 1992 s odůvodněním, že nemůže nadále plnit závazky vyplývající ze slibu věrnosti federativní republice způsobem, který by byl v souladu s jeho založením, přesvědčením a svědomím.

Po opuštění úřadu ustoupil Václav Havel na několik měsíců z veřejného života. V polovině listopadu 1992, v době politického směřování k samostatnému českému státu, potvrdil, že se chce ucházet o funkci prezidenta republiky. Oficiální návrh jeho kandidatury podaly 18. ledna 1993 čtyři poslanecké kluby vládní koalice. Dne 26. ledna 1993 zvolila Poslanecká sněmovna Václava Havla prvním prezidentem samostatné České republiky.

Olga Havlová se po boku hlavy státu věnovala především charitativní činnosti. Inspirována prací ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, založila v roce 1990 Výbor dobré vůle, jehož činnost se zaměřila na pomoc tělesně a mentálně postiženým. V lednu 1996 však po těžké nemoci zemřela.

Konec roku 1996 přinesl Václavu Havlovi ještě jednu těžkou životní zkoušku - nádorové onemocnění plic. Počáteční stadium nálezu a radikální lékařský zákrok však rozhodly o úspěšném léčení. Oporou ve složité životní situaci se mu stala jeho přítelkyně herečka Dagmar Veškrnová, s níž se český prezident oženil krátce po propuštění z nemocnice v lednu 1997.

V obtížné vnitropolitické situaci byl 20.ledna 1998 opětovně oběma komorami Parlamentu České republiky zvolen prezidentem republiky.

Za své literární a dramatické dílo, za smýšlení a celoživotní úsilí o dodržování lidských práv, obdržel Václav Havel řadu státních vyznamenání, mezinárodních cen a čestných doktorátů.


ŽIVOT V DATECH


Rok: Profesionální dráha:
1951-55 chemický laborant
1955-57 Ekonomická fakulta ČVUT
1957-59 základní vojenská služba
1959-60 jevištní technik, Divadlo ABC
1962-66 studující dramaturgii na DAMU
1960-68 Divadlo Na zábradlí, 1960-61 jevištní technik, 1961-63 dramaturg, 1963-68 asistent režie
1968-74 svobodné povolání
1974-75 dělník v trutnovském pivovaru
1975-89 svobodné povolání
1989- prezident republiky



Rok: Literární a politická dráha:
1955 literární debut v časopise Květen
1956 vystoupení s projevem na aktivu spisovatelů na Dobříši
1960-68 úspěšné premiéry v Divadle Na zábradlí
1965 člen redakční rady literárního měsíčníku Tvář; předseda aktivu mladých spisovatelů; kritický projev na plenární schůzi Svazu Čs.spisovatelů
7/1967 projev na IV.sjezdu Svazu Čs.spisovatelů, poté na příkaz ÚV KSČ vyškrtnut z kandidátky do ústředního výboru Svazu (spolu s I.Klímou, P.Kohoutem a L.Vaculíkem)
3/1968 signatář otevřeného dopisu sto padesáti spisovatelů a kulturních pracovníků k otázkám demokratizačního procesu adresovaného ÚV KSČ
4/1968 předseda Kruhu nezávislých spisovatelů
5-6/1968 šestitýdenní pobyt v USA a v západní Evropě
8/1968 autor komentářů ve vysílání libereckého studia Čs.rozhlasu (četl Jan Tříska)
6/1969 vystoupení na politickém mítinku na zahradě Kulturního domu Nové huti K.Gottwalda v Ostravě
1969 vyslýchán a obviněn z přípravy podvracení republiky
10/1970 trestní řízení, odloženo na neurčito
12/1972 signatář petice 35 českých spisovatelů prezidentu ČSSR za amnestii pro čs.politické vězně
4/1975 otevřený dopis prezidentu Husákovi
1975 zakládá Edici Expedice
11/1975 premiéra Žebrácké opery v Horních Počernicích (amatérské divadlo Na tahu, režie A.Krob) - první veřejné provedení hry v Československu po šesti letech
8/1976 signatář dopisu H.Böllovi se žádostí o solidaritu se souzenými členy rockových skupin Plastic People a DG 307
1977 spoluzakladatel Charty 77, jeden z jejích tří prvních mluvčích
1-5/1977 ve vyšetřovací vazbě
10/1977 III. festival druhé kultury na chalupě na Hrádečku u Trutnova
10/1977 odsouzen za poškozování zájmů republiky v cizině na 14 měsíců podmíněně
1/1978 zadržen policií při pokusu zúčastnit se plesu železničářů v Praze na Vinohradech, ve vyšetřovací vazbě do 3/78, trestní stíhání zastaveno
4/1978 spoluzakladatel Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), mluvčí
10/1978 esej Moc bezmocných
1978-79 šestiměsíční domácí vězení
5-10/1979 vyšetřovací vazba
10/1979 odsouzen na čtyři a půl roku nepodmíněně za podvracení republiky (spolu s P.Uhlem, J.Dienstbierem, O. Bednářovou, V. Bendou a D. Němcovou)
1979-89 řada úspěšných provedení divadelních her v zahraničí
3/1983 přerušen výkon trestu ze zdravotních důvodů, propuštěn do domácího ošetřování
1986-89 člen redakční rady samizdatového časopisu O divadle
1987-89 člen redakční rady samizdatových Lidových novin, jeden z iniciátorů jejich vydávání a častý přispěvatel
9/1988 první veřejné vystoupení po devatenácti letech - na folkovém festivalu v Lipnici nad Sázavou
10/1988 pět dní zadržován ve věznici v Praze-Ruzyni
11/1988 člen ustaveného Československého helsinského výboru
11/1988 zatčen po zahájení sympozia Československo 88, čtyři dny zadržován
12/1988 projev na první povolené nezávislé manifestaci k Mezinárodnímu dni lidských práv na Škroupově náměstí v Praze
1/1989 zadržen na Václavském náměstí, uvalení vazby
2/1989 odsouzen k devíti měsícům nepodmíněně ve II.nápravné skupině, po odvolání trest snížen na osm měsíců v I. nápravné skupině
5/1989 propuštěn podmíněně z výkonu trestu
6/1989 iniciátor a spoluautor petice Několik vět
6/1989 esej Slovo o slovu
9-11/1989 mluvčí Charty 77 (do 9. 11. za uvězněného Sašu Vondru)
10/1989 zatčen, umístěn ve věznici Pankrác, ze zdravotních důvodů převezen do nemocnice Na Františku; po několika dnech propuštěn
19.11.1989 iniciátor a spoluautor úvodního prohlášení Občanského fóra, vedoucí osobnost Občanského fóra
10.12.1989 navržen Koordinačním centrem Občanského fóra na funkci prezidenta ČSSR
29.12.1989 zvolen Federálním shromážděním ČSSR prezidentem ČSSR
5.7.1990 zvolen Federálním shromážděním ČSFR prezidentem ČSFR
20.7.1992 abdikoval na funkci prezidenta ČSFR
26.1.1993 zvolen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR prezidentem republiky
20.1.1998 zvolen oběma komorami Parlamentu ČR prezidentem republiky 

„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel

„Kosmické výzkumy, mj. lety člověka do vesmíru, jsou dosud nerozborně spojeny s politikou. Politická konkurence mezi USA a SSSR podněcovala zápas, kdo dříve pošle člověka do vesmíru, aby bylo možno zvítězit ve studené válce demonstrací technologické převahy", píšou ve svém článku pro The Huffington Post.