Petice za referendum o vystoupení z Evropské unie


Nepřihlášený uživatel

#7926

2016-03-26 20:30

UPRCHLÍCI VÍTEJTE


Nepřihlášený uživatel

#7927 Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: GENESIS

2016-03-26 20:32

#7901: - Re: Re: Re: Re: Re: Re: GENESIS 

 

Téměř třísetkilová žena dvanáct let nevstala z postele. Pečuje o ni pohledný manžel

 

Čtyřicetiletá Lupe Samano z kalifornského San Bernardino se k morbidní obezitě postupně projídala od svých pěti let, kdy rodinu opustil její otec. Už v šesti letech vážila 45 kilogramů a v devíti už neuvěřitelných 180. Nakonec dosáhla bezmála tří metráků, je těžce nemocná a odkázaná na manželovu pomoc i při hygieně a vyprazdňování. Pár má v plánu přestěhovat se do Houstonu a věří, že operace zachrání nejen ženin život, ale i manželství.

 

Samano prý v dětství vážila jako ostatní děti, po otcově odchodu ale začala její matka trpět depresemi, brát drogy, pokoušela se o sebevraždu a nakonec v jejích osmi letech skončila ve vězení.

Výchovy Lupe i její mladší sestry se ujala babička. Po rodičích se jí ale hodně stýskalo a žal zaháněla jídlem. Vše se ještě zhoršilo, když babička zemřela. „Když jsme přišly o babičku, celý můj život se zastavil, začala jsem tak přibírat, až jsem toho mohla dělat pořád míň a míň. Musela jsem i přestat chodit do školy. Zůstávala jsem jen doma a pořád tloustla,“ vypráví Lupe.

„Být takhle obézní je boj, vše je pro mě těžké, mé tělo kolabuje. Jsem diabetik, má váha ohrožuje srdce, ledviny, játra, nohy, všechno. Cítím se beznadějně a všechno mě bolí,“ stěžuje si, ale zároveň věří, že až zhubne, začne být znovu samostatná a pro svého muže snad i atraktivní. 


Nepřihlášený uživatel

#7928 Re: Plán na odzbrojení EU

2016-03-26 20:34

#7902: - Plán na odzbrojení EU 

 

Při pohledu na záběry z nejnovějšího dílu Přístavu si nelze nevybavit legendární alkoholový dýchánek Lenky Kořínkové, která se u silnice rozhodla splynout s přírodou. Kateřina Kaira Hrachovcová (41) se do podobné situace dostala kvůli scénáři, který jí nařizoval adrenalinovou akci.

 

Kořínková má za sebou desítky rolí, ale tu její nejznámější psal sám život. Fotky, zachycující herečku, kterak se v roce 2005 povaluje ve škarpě, jsou tak ikonické, že je možná Hrachovcová použila jako inspirační zdroj pro svou roli.

Jako Milena Hrdá totiž pořádně odnesla seriálový nástup Betky Stankové (36), která se v příštím díle uvede jako automobilová závodnice ve velkém stylu. Hned v první scéně srazí nebohou Kairu, která skončí v bahně. Herečka má v Přístavu podobně vytříbený módní vkus jako Kořínková, takže se může skutečně zdát, že se Lenka dočkala comebacku.

„Natáčení tohoto obrazu nebylo úplně příjemné, ale setkání s Betkou Stankovou ano, potkaly jsme se pracovně úplně poprvé,“ řekla o své zkušenosti Hrachovcová, již v nejnebezpečnějším okamžiku před kamerou nahradila kaskadérka. Válení po zemi ale musela zvládnout sama. 


Nepřihlášený uživatel

#7929 Re: VLADA NÁS PRODALA ŠEJKUM

2016-03-26 20:38

#7904: - VLADA NÁS PRODALA ŠEJKUM 

 

Ahoj! Čau? Čus? Dobrý den. Dobrý večer?
 
Registraci jsem dokončil a teď si lámu hlavu, jak dál. Zkusím to sem rovnou vysypat.
 
Tuhle stránku jsem založil především proto, že do budoucna plánuji gay komunitě pomoci nějakým literárním počinem. Psát jak, by bylo zbytečné, tedy přinejmenším kontraproduktivní, protože vlastní know-how je jisté duševní bohatství, které si každý musíme hlídat.
 
Dalším rozhodujícím faktorem, který mě donutil vstoupit na tuhle iPísmenkovou půdu je skutečnost, že coby citlivý gay bývám plný různých myšlenek, dojmů, omylů a nevím čeho všeho, a tak nějak doufám, že na to nebudu sám a připojí se další duše naladěné na stejnou notu.
 
Rád bych o sobě asi tolik: jsem jeden z těch gayů, kteří se svou orientací naštěstí nemuseli vnitřně dlouho bojovat. Že je něco jinak, mi bylo jasné v podstatě kolem dvanácti.
 
JÁ JSEM GAAAAY! No úplně se mi vybavuje ta chvíle, kdy jsem se s touhle větou svěřil svému kámošovi a on jaksi nevěděl, o čem je řeč :) Nebo dělal blbýho? Nevím. Ale ze mě spadl obrovský balvan.
 
Cesta k samotnému přiznání před modlou, tedy rozuměj rodičemi, přišla sice o šest let později, ale na faktu, že miluju CHLAPY, to nic nezměnilo. Spíš jsem si od té chvíle připadal víc svobodně, i když k nalezení rovnováhy mezi faktem, že jsem gay a tím, že by to rodiče mohli pochopit, byla cesta značně komplikovanější. Řekl bych, že jsem někde v polovině, a nejspíš tam i zůstanu, jelikož otec nemůže žít s pocitem, že jeho milovaný syn miluje stejné pohlaví.
 
Učím se s tím žít. Jistě, člověk si řekne: To je můj život!, ale jedno mu to úplně být nemůže. Budiž mi morální útěchou, že zbytek rodiny s homosexualitou problém nemá. Obzvlášť v případě, kdy v rodině nejsem na 4% břehu sám :)
 
Ještě doplním, že mi bude za pár dní 26. Mám slušnou práci, vedu slušný život, s přítelem momentálně hledáme soulad a já jen pevně věřím, že ho přeci jen najdeme a posuneme se v partnerském soužití dál.
 
Budu vděčný za vaše příspěvky, náměty, poznámky, komentáře... rady!
 
Uvidíme, jak moc je Česko homofobní a kolik útoků do buzíků tady bude, ale jsem připraven.
 
JSEM GAY!
 
Těším se na vás. Snad mě v tom nenecháte samotného :)

Nepřihlášený uživatel

#7930 Re: VLASTENCI NEZAPOMÍNEJME NA TOCHCOU NAS POMOCI ATENTATU A STRACHU OTROČIT

2016-03-26 20:42

#7905: - VLASTENCI NEZAPOMÍNEJME NA TOCHCOU NAS POMOCI ATENTATU A STRACHU OTROČIT 

 O Karlu Schwarzenbergovi, který zná původ své rodiny od roku 1155 a tudíž je pevně vklíněn do historie Evropy a od XVII. století i do českých dějin, lze říci, že v dějinách vyrostl, ač je nikdy na fakultě nestudoval (v Mnichově byl zapsán na lesnické a právnické fakultě, ale po smrti strýce studium přerušil a věnoval se správě majetku) protože ho od mládí obklopovaly, což Karlu Schwarzenbergovi umožňuje se v každý moment dívat na události s mnohem širším kontextem a zároveň i s velmi osobitým humorem (dodnes si lidé pamatují jeho předvolební billboard Když se kecaj nesmysly, raději spím), protože zná spousty intimních detailů velkých dějin jak se tradovaly v rodině a umí z nich vytvářet nečekané paralely. Stopy dějin najdeme na všech jeho zámcích a v palácích buď proto, že jsou tam vystaveny (na Orlíku najdeme obraz Adolfa, jak bojuje s Turky v roce 1599, od té doby mají v erbu hlavu Turka s havranem, mapu, kterou daroval Napoleon po bitvě u Slavkova v roce 1805 maršálkovi, knížeti Karlovi, který ho porazil u Lipska v roce 1813 atd.), nebo proto, jak byly v různých dobách poničeny či úplně zdevastovány, a to jak bombardováním RAF na konci války (Schwarzenberský palác ve Vídni), nebo nacisty (zámek Schwarzenberg, kde si nacisté zřídili stranickou školu, takže byl plný hákových křížů, když to viděli na konci války Američané, nechali ho svými vojáky vyplundrovat), či zámeček Varvažov (bývalé letní sídlo papežského nuncia v Čechách, které za totality bylo zcela zdevastováno, připadlo JZD) či zámek Čimelice (kde po válce chvíli kníže vyrůstal a kde byla od padesátých let filmařská střední škola).

Karel Schwarzenberg ale restituoval jen to, co patřilo jeho otci, jako poslednímu knížeti ze sekundogenitury, to znamená Orlík, Čimelice a Sedlec, Schwarzenberský palác ve Voršilské ulici, kdežto majetek primogernitury, tedy starší větve tohoto rodu, kam patřil zámek na Hluboké nad Vltavou, Krumlov, Třeboň, Vimperk, Protivín atd. a Schwarzenberský palác na Hradčanech a řada dalších nemovitostí, lesů a rybníků o rozloze 55 000 hektarů, podle našich zákonů nemohlo být po roce 1989 vráceno. Že se o restituci primogernitury kníže nepostaral, to mu vyčítá dodnes jeho nevlastní sestra, představitelka této větve Elisabeth Pezoldová, která se s ním již léta soudí o náhradu škody za majetek, který byl její větvi zabrán v roce 1940 a pak v roce 1947, a to přesto, že kníže Adolf byl antifašista, za války žil v USA a finančně podporoval exilovou vládu v Londýně. Jenže české zákony v těchto případech určují restituční hranici datem 25. února 1948. Karel Schwarzenberg majetek rodiny mohl restituovat, protože jeho otci byl z větší části zabrán až v březnu 1948 a zbytek v roce 1950. I když po smrti strýce Jindřicha v roce 1965, jenž ho adoptoval: v Karlu Schwarzebergovi se po dvou stech letech zase spojila primogernitura, první rodová větev, se sekundogerniturou, druhou rodovou větví.

Majetek rodiny Schwarzenbergů byl však před pozemkovou reformou v roce 1922, kdy přišli asi o 61 000 hektarů půdy, mnohem větší. Před první světovou válkou Schwarzenbergové vlastnili v jižních Čechách podle W. M. Johnsona 127 478 hektarů lesů a luk, čtyři svobodné statky, s 18 211 hektary půdy, 12 hradů a zámků, 95 kravínů s výrobnami mléčných produktů, 12 pivovarů, dva cukrovary, 22 pil, grafitové doly, měli patronát nad 73 farnostmi s 87 kostely, zaměstnávali 5 000 selských rodin a několik set úředníků. V Německu má tato rodina zámek Schwarzenberg ve Francku v Scheinfeldu, po kterém se jmenuje a okolní panství, v Rakousku zámek Murau ve Štýrsku s panstvím a řadu dalších obchodních aktivit včetně paláce ve Vídni, který funguje jako luxusní hotel pro zahraniční hosty a politiky. Díky tomu, že matka Karla Schwarzenberga rozená Fürstenbergová vedla ve Vídni dlouho pověstný salón a taky tomu, že význačné návštěvy dost často bydlely právě v tomto hotelu, kde nechal kníže vystavět zvláštní bezpečnostní křídlo pro významné hosty (jako první tam přespala izraelská ministerská předsedkyně Golda Meirová), se Karel Schwarzenberg s většinou starších politiků zná od mládí. Rozdíl mezi Karlem Schwarzenbergem a místními novými zbohatlíky a politiky je v tom, jak sám nedávno poznamenal, že jeho rodina se domohla majetku během více než tří set let a ti zdejší bohatci velmi často během necelých tří let. V současné době prakticky celý rakouský a německý majetek rodiny patří schwarzenberské nadaci, kterou řídí šestičlenná správní rada, jež se schází třikrát až čtyřikrát do roka. V čele rady stojí dědičný princ Jan Ondřej a jejími členy jsou dále právníci, a daňový poradce. Ustanovením nadace naplnil kníže přání strýce Jindřicha zajistit nedělitelnost rodinného majetku v příštích generacích, protože takhle by mohla zřejmě nadace fungovat po celé XXI. století a zároveň naplňuje starou šlechtickou představu o vztahu k majetku: šlechtic se nemá cítit majitelem, ale pouze dočasným správcem.

Karel Schwarzenberg je sice rodilý Pražák, narodil se 10. prosince 1937 v porodnici v Bubenči, ale od jedenácti let žil většinou v Rakousku, ač má, jako celá jeho rodina, domovské právo už více než tři sta let v Curychu, z čehož se postupně vyvinulo švýcarské občanství. Celé jeho jméno zní: Karel Jan Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Mnas, XII. kníže ze Schwarzenbergu, okněžněný lankrabě v Kleggau, hrabě ze Sulzu a vévoda v Českém Krumlově.

Po návratu do Čech v roce 1990 zjistil, že má i české občanství, protože mu ho zapomněli odebrat. Do občanského průkazu si kdysi nechal napsat jako povolání lesník a hostinský. Vychován byl bilinguálně: jeden týden se u nich hovořilo česky, druhý německy a někdy anglicky, protože jeho matka měla maminku ze Skotska: když byla nervózní, přecházela proto do angličtiny. Jako příslušník šlechty se cítil vždy zavázaný svému králi, císaři či prezidentovi, kterému sloužil. Národnostní spory mu byly cizí (ostatně i proto, že je věřící: církev nehovoří o národech, ale o jazycích), ale velmi silně byl u něj vyvinut zemský patriotismus jako už u jeho předků od 18. století. Často bývají citována slova knížete Karla III., která pronesl roku 1871: "Chceme hájit práv těch, co naše síly stačí, nechť stane se cokoliv, až do těch hrdel a statků." Tím bylo míněno státoprávní postavení Koruny české.

A za citaci stojí i esej otce Karla Schwarzenberga Češi a středoevropská myšlenka, z roku 1938, v němž čteme: "Ve střední Evropě obývá jeden národ jedenáctimilionový, jeden osmimilionový, jeden šestimilionový. Jejich etnické hranice a hranice několika národů jiných jsou tak složité, že nelze s nimi politické hranice srovnat. Jejich sousedem je národ sedmdesátimilionový. Jest možno, aby středoevropský národ sám se pokusil odolat sousední moci a sám chtěl organizovat střední Evropu? Tak učinil český národ za Přemysla II., uherský za Matyáše I., rakouský za Marie Terezie a Josefa II. Předpokladem k tomu je neobyčejně dobré uspořádání věcí vnitřních a neobyčejně nadaný vladař. Schází-li tyto podmínky, zbývá toliko dvojí řešení: buď se podřídit cizí moci, anebo společně utvořit velmoc." Zřejmě proto dnešní kníže Schwarzenberg je příznivcem Evropské unie.

Otec Karla Schwarzenberga byl heraldik a historik, autor několika historických knih a řady esejů publikovaných především v revue Řád a Národní obnova, po válce v revue Vyšehrad, hovořil šesti jazyky, překládal zejména z francouzštiny. Kvůli svému vzdělání a vztahu k Čechám byl rovněž autorem Prohlášení historické šlechty předané v září 1939 prezidentu dr. Emilu Háchovi, v kterém se mimo jiné praví: "Jádro tohoto stavu vždy patřilo k českému národu netoliko kulturně, nýbrž i krví a jazykem. Za raných dob království, kdy celý venkov byl jazykově český, prostředí šlechty bylo rovněž takové. Tato šlechta, původem a jazykově česká, tvořila panující nebo politickou vrstvu Českého státu před vznikem monarchie domu Rakouského i dlouho potom... Vycházeje z přesvědčení o jednotě našeho národa ve všech složkách, a zejména o tom, že potomci někdejších spolutvůrců a nositelů české státnosti ještě mohou svému národu a své vlasti za všech poměrů platně posloužiti, chceme se vždy a za všech okolností hlásit k českému národu." Schwarzenbergova otce, XI. knížete ze Schwarzenbergu, je možné považovat za autentického představitele pravice. On věděl, jak sám napsal, že pravičáctví neznamená protivit se požadavkům dělníků, ale v tom uchovávat si zřetelně tradiční politické myšlenky, tedy vědění, že státy spočívají nikoliv na pískovišti demoliberálních individuí, nýbrž na autoritě. Zároveň pěstoval a volal po vysoké kulturní vyspělosti a v kultuře se nestranil novostem. Tvrdil, že na určitá témata by ve veřejném prostoru měla být zavedena koncese, aby o nich hlupáci, byť ve vysokých státních funkcích, nesměli mluvit. A dodával: Ničema se nepostaví za správnou věc a za hlouposti nelze bojovat. Po otci zřejmě zdědil i zájem o média a vždy podporoval vznik nezávislých tiskovin: v Rakousku Trend, Profil a další aktivity Oscara Bronnera, zakladatele novin Der Standard a u nás v počátcích Týden a později Respekt, jehož je částečným spolumajitelem dodnes.

I matka Karla Schwarzenberga princezna Antonietta Fürstenbergová je ze starého knížecího rodu, který své předky zná od roku 1050: pocházejí z linie rodu hrabat z Urachu a jeden z těchto hrabat, Heinrich, nesl v bitvě na Moravském poli dne 26. srpna 1278 říšskou standartu. Sekundogernituře tohoto rodu patřilo Křivoklátské panství, tedy Křivoklát, Krušovice, Nižbor (který si po roce 1989 koupil Karel Schwarzenberg a učinil si z něj po důkladné rekonstrukci své sídlo), Skřivaň, Podmokly a zámek v Lánech, kde je dnes letní sídlo prezidenta. Matka Karla Schwarzenberga pochází z rakouské větve, i když její otec Maximilian Egon se ještě narodil na zámku v Lánech 13. listopadu 1863. Po pozemkové reformě v roce 1922 museli Fürstenbergové odstoupit státu Křivoklát a Lány a zbytek majetku, který byl v Čechách, rozprodali: tehdy se těžiště rodu přesunulo definitivně do Rakouska a Německa. Poslední Fürstenberg, který se narodil v Čechách, a sice právě na Dřevíči dne 28. června 1923, byl Joachim Egon, jehož syn Heinrich je nynější hlavou rodu. Již jen z těchto několika poznámek je vidět, že vést pro ni salón ve Vídni (který ve vzájemné komunikaci ještě v padesátých letech nahrazoval televizi a samozřejmě i mobilní telefony a internet) nebyl žádný problém: mezi nejvyšší šlechtou, politiky a diplomaty se pohybovala od malička, jeden z jejích předků byl nejvyšší purkrabí Království českého, rodina podporovala rozvoj průmyslu, věd a umění, podílela se na financování Národního muzea v Praze a provozovala kromě jiného například pražskou koněspřežku. A proslavené Amálie, které pořádal Václav Havel, na nichž se s intelektuály besedovalo na různá důležitá témata, byl původně postaven v Lánech pro dámské čajové dýchánky, které tam pořádali Fürstenbergové.

Za ženu si vzal Karel Schwarzenberg v roce 1967 MUDr. Terezii, hraběnku z Hardeggu, narozenou 17. února 1940, lékařku, která se zabývala homeopatií. I ona pochází ze starého rakouského rodu, který zná své předky od roku 1145 a ti se jmenovali původně hrabata z Plainu. Byli to polní maršálové, generálové a právníci. Dnes mají hlavní sídlo na zámku v Seefeldu a provozují jedno z největších vinařství v Rakousku. Spolu mají dvě děti: Jana Nepomuka Ondřeje, který se narodil v roce 1967 (a v roce 2010 se oženil s osmatřicetiletou baronkou Dianou Orgovanyi-Hanstein, povoláním grafičkou) a Annu Karolínu, narozenou o rok později (žije v Londýně a má za manžela režiséra Petera Morgana a sama je filmařkou: točí reklamní filmy). V roce 1988 bylo jejich manželství rozvedeno, ale po dvaceti letech, dne 25. července 2008, se znovu vzali. V roce 1992 při lyžování utrpěla kněžna Schwarzenbergová těžký úraz: rozdrtila si pět obratlů. Karel Schwarzenberg ji nechal převést do Spojených států, kde ji s velkým úsilím vyléčili, o čemž napsala knihu Mein Weg zurück ins Leben, Moje cesta zpátky do života, která vyšla i u nás v překladu. Kromě jiného je i autorkou knihy Krebs, heilende Krankheit. Rakovina, vyléčitelná nemoc.

Byla to právě tradiční rodinná výchova k zodpovědnosti za lidi, která nejprve Karla Schwarzenberga přivedla do čela Mezinárodní helsinské federace. Za doby druhého totalitního zřízení pomáhal disidentům v celé střední a východní Evropě a hned po 17. listopadu 1989 ho právě tato činnost přivedla i na Pražský hrad, kde jako kancléř stál po boku Václava Havla. Od roku 2004 byl do roku 2010 senátorem za Prahu 6, od roku 2009 je předsedou strany TOP 09 a působil a působí ve dvou vládách, včetně té současné, jako ministr zahraničí.

O Schwarzenbergově vstupu do politiky jsme spolu hovořili v roce 2008 a tehdy mi řekl: "Chcete-li některé věci prosadit a působit v politice, tak vám nic jiného nezbude, než se ucházeti o nějakou ústavní funkci buď v dolní, nebo horní komoře.... Prostě několik věcí mě tady štvalo a dodneška štve. Myslím, kvůli zkušenostem, které jsem měl, a díky tomu, co jsem viděl a co jsem tady zažil, jsem si řekl, že bych mohl s něčím v této zemi pohnout." Jeho rod ho k tomu zavazuje, chce-li důstojně obstát vedle svých předků v rodinné hrobce u Třeboně, protože jeho předci byli nejen vojevůdci, biskupové, kardinálové, ale i diplomaté, poslanci českého sněmu, říšské rady i panské sněmovny a kníže Felix byl ministerským předsedou s titulem kancléře v revolučních letech 1848 až 1852. Jako oni dobře věděli, že ač zastávají mocné úřady, tak přesto si musí umět kleknout každý den v kapli před Bohem, tak on ví, že si musí umět kleknout i před Ústavou, jako tím nejdůležitějším dokumentem moderního státu.

Když jsem v roce 2001 připravoval s Karlem Schwarzenbergem pro nakladatelství Paseka druhé vydání našeho rozhovoru Knížecí život, zeptal jsem se ho, proč my Češi a Moravané tak často selháváme v politice. Bez rozmýšlení odpověděl: "Protože lžeme a podvádíme. Přece každý soudný člověk musel vědět, když se národu namlouvalo na začátku devadesátých let, že dáme českou cestou hospodářství do pořádku, že je nemožné budovat kapitalismus bez kapitálu. To tedy možné rozhodně není. Nebyli jsme ochotni si přiznat, že jsme za těch čtyřicet let komunismu hodně zaostali. Prostě vědění, jak se vyrábí, jak se prodává, jak se organizuje, u nás vymizelo, a že naše výrobky jsou zastaralé, že se z toho musí hned vyvodit patřičné důsledky, to nikdo na rovinu neřekl. Žili jsme ve lži. Vůbec, během hospodářské reformy se říkalo mnoho nepravd. Akce Čisté ruce skončila zase tím, že ruka ruku myla. Hladina korupce nepoklesla. A souvisí to také s tím, že ti, co tady o sobě tvrdí, že jsou pravice, mají od pravicových myšlenek vzdálenost, jako je z Ulánbátaru do Paříže. A to, co se zde nazývá sociální demokracií, je velmi vzdálené od toho, kam se tyto strany vyvinuly v Evropě. Prostě tady každý o sobě tvrdí něco jiného, než čím ve skutečnosti je. Tedy lže." Karel Schwarzenberg hovoří trochu archaickou češtinou a i jako ministr zahraničí se chová trochu jako muž z minulého století: místo esemesek na setkání ministrů zahraničí kolegům posílá lístky, na kterých někdy vtipně a jindy moudře glosuje v různých jazycích jejich vystoupení, čímž si získává u partnerů velkou úctu. Nedávno, jak mi sdělil jeden z jeho úředníků, třeba poslal kolegovi při setkání, které se zabývalo událostmi na Středním Východě, vzkaz tohoto znění: "Mluvíme-li o solidaritě arabských zemí, nesmíme zapomenout, že to je něco podobného jako křesťanská láska."


Ve vnitřní politice si bohužel tak velký respekt zejména u intelektuálů Karel Schwarzenberg nezískal, protože třikrát vyhrožoval, že odjde z vlády a nikdy tak neučinil. V roce 2002 to bylo kvlůli kauze pana Jiřího Čunka, na kterou si nejspíš všichni starší čtenáři pamatují. Tehdy totiž prohlásil, že pokud se prokáže, že tento politik přijal půlmilionový úplatek od firmy H & B, bude muset pan Čunek opustit vládu, nebo on odstoupí. Trval na bezpodmínečném objasnění, protože kolem zastavení trestního stíhání pana Čunka panovalo tolik nejasností, že žádný soudný člověk se podezření nemohl ubránit. Řekl mu: stačí, když své účetnictví předáte nezávislé auditorské firmě, která ho posoudí, a já ho pak vyvěsím na internetu a panu Čunkovi se omluvím. Pokud se tak nestane a pan Čunek bude ve vládě, podám demisi.

Jenže bohužel vše dopadlo jinak: Jiří Čunek sice 7. listopadu 2007 vládu dočasně opustil, ale výsledek auditu finančních poměrů pana Čunka u americké firmy Kroll nezadal příčinu k tomu, aby odešel z vlády jak pan místopředseda Čunek, tak pan ministr Schwarzenberg. To byl výsledek, který skoro nikdo nečekal a který auditorskou firmu i Karla Schwarzenberga v očích veřejnosti poprvé poškodil. Všichni analytici ho považovali za nejméně pravděpodobný už i proto, že jeden ze státních zástupců. který spis znal, tehdy naznačoval, že v kauze pana Čunka zůstávají nesrovnalosti. Vyšetřování skončilo ve ztracenu, přestože Karel Schwarzenberg nebo jeho sponzoři auditorské firmě zaplatili zřejmě něco přes milion korun. Pan Čunek se do vlády nakonec 2. dubna 2008 vrátil, což bylo nejspíš dle právníků způsobeno tím, že auditorská a detektivní firma zkoumala majetkové poměry pana Čunka, místo trestního oznámení o převzatí úplatku ve výši půl milionu. Zadání, které dostala zahraniční firma od knížete či spíše jeho poradců bylo zavádějící.

Podobně později Karel Schwarzenberg vyhrožoval odchodem z vlády v roce 2011 kvůli působení politického pravicového a nacionálního extrémisty Ladislava Bátory na ministerstvu školství, kam ho doporučili lidé kolem Václava Klause. Ač tam pan Bátora zůstával až do konce roku, rovněž kníže z funkce neodstoupil, i když v tomto případě jeho tlak zřejmě k odchodu pana Bátory, který ohlásil 14.října 2011, trochu napomohl. Protestovala ovšem i celá intelektuální veřejnost, zatímco lidé kolem prezidenta si nejspíš zkoušeli jak až je možné s národovectvím v naší společnosti veřejně i ve státní správě hartusit.

A naposled Karel Schwarzenberg oznámil v roce 2012, že by nemohl být ve vládě, která vede Českou republiku mimo hlavní proud evropské integrace. Jak prezident Václav Klaus tak premiér Petr Nečas v takové politice pokračují, odmítli podepsat smlouvu o evropské rozpočtové unii a Schwarzenberga dokonce veřejně urážejí, ale on ve vládě stále zůstává, jak sám řekl, v dobré víře, že po odchodu prezidenta Klause se česká politika změní.

To vše budí u mnohých podezření, že loajalita Karla Schwarzenberga vůči vládě je větší, než zachování jeho cti a čistého jména. I toto však do jisté míry patří k tradici knížecích rodin, které měly vždy jako první úkol sloužit císaři či králi i za cenu, kdy sami sebe poškozují. Jenže prezident či premiér není císař a neodvozují své postavení od Boha. Od knížete většina lidí čekala, že předvede, že mentalita cti nakonec vždy zvítězí nad mentalitou lsti. Že lev je vždy silnější než liška. Zatím to vypadá tak, jak řekl jeden americký antropolog, že u nás politická kultura jako "budova opery" byla nahrazena kulturou "cirkusového stanu," což čeští politici zvláště v roce 2012 svým chováním dennodenně předváděli. To samozřejmě k rehabilitaci politiky jako řádného řemesla v tak zdevastované zemi nepřispívá, ale zároveň díky kulturní diskontinuitě a dvěma totalitám jsme zapomněli, že každá praktická politika nemůže bazírovat jen na ideálních řešeních, ale je skoro vždy jen o výběru té lepší možnosti ze dvou většinou ne příliš dobrých možností. Vlastně tím Karel Schwarzenberg zdůvodňuje i spolupráci ve straně TOP 09 s ministrem financí Miroslavem Kalouskem, který byl jako náměstek ministra v devadesátých let obviňován z odpovědnosti za miliardové škody při armádních nákupech a později některými politiky působení v lauze Gripenů. Nic se mu však nikdy neprokázalo, ale také se to nikdy řádně nevyšetřovalo. I projednávání zdanění hazardu z poslední doby ministru Kalouskovi taky ke cti neslouží, a to zvlášť v době krize a úsporných opatření, protože státu unikají miliardy. Karel Schwarzenberg vztah ke Kalouskovi komentuje slovy: "Z pytláků bývali vždycky na stará kolena dobří hajní."

O ideálních řešeních se dá snít jen v totalitě, protože to je de facto vězení, zcela odtržené od skutečného světa a vzývat ideály se tam dají jen za vysokou cenu pouze v disentu, jako to velmi důsledně činil Václav Havel. Jakmile ale vstoupil do praktické politiky, taky byl nucen učinit řadu kompromisů. Tohle všechno Karel Schwarzneberg zažil na vlastní kůži: důvěrně poznal snění disentu o demokracii i to, jak si demokracii Západ užíval. Také ví, jak sám i v této knize říká, že pozitivní změny představují práci na dlouhé trati, protože národ vyměnit nelze.

Český osud připomíná příběh z Chestertonova fantastického románu Koule a kříž, který rád čítával otec Karla Schwarzenberga. V tomto díle reakční katolický horal Mac Ian vidí ve snu konečně to, po čem on a jaho předkové po dvě století toužili: návrat starobylé vládní autority, řádu a krásy. To vše mu nabízí tajemný duch pod jednou podmínkou, že uzná, že snese nespravedlnost jako základ obnoveného řádu. Mac Ian to odmítne přijmout a pokušitel se ukáže jako ďábel. Nazve Mac Iana zrádcem a vrhne ho do propasti.


Nepřihlášený uživatel

#7931 Re: Zbraň v rukách jednotlivce je garantem svobody rodiny

2016-03-26 20:46

#7906: - Zbraň v rukách jednotlivce je garantem svobody rodiny 

 

Potřeba versus povinnost

Pokud vám počty nesedí, máte pravdu. Zbytek do té „hodiny“ za sedm dní vyplňuje předehra, která obvykle trvá čtvrthodinku. (Což je trochu propad, neboť podle dřívějšího výzkumu Češi ještě před lety věnovali souloži 15 minut, ale předehře půl hodiny.)

Republikovému průměru se tak nejvíc přibližuje oslovená Natálie. I když říká, že se k sexu dostane maximálně tak třikrát, pravidelně je to spíš dvakrát za týden. Podle svých slov ale sex potřebuje k tomu, „aby fungovala“. Mají to takhle i ostatní?

Jak vypadají lepší časy?

Sexuální touhu a potřebu v sobě cítí dvě třetiny mužů a téměř polovina žen. Ostatní mají „tisíc a jeden důvod, proč to nejde“.

Už předchozí statistiky výzkumu agentury STEM/MARK ukázaly, že z 805 mužů a 800 žen ve věku 35–65 let 47,6 % pánů o svých partnerkách tvrdí, že se vymlouvají. A to samé říká 24,1 % žen na adresu milenců. Kde je chyba, že sex „nedělá“ ani tu hodinu týdně?

Jaká jste? Co máte ráda? A bude s vámi v posteli vůbec něco? To o vás prozrazuje

Sexuolog Zlatko Pastor říká, že chování lidí se dnes neřídí jenom biologickými pudy (i když to u někoho tak vypadá), spíš má psychosociální základy.

„Morálka se pere s přírodou, někdy si podají ruce, málokdy se však obejmou,“ nastiňuje známý odborník a dodává, že víc než nadměrná potřeba nás trápí nedostatečná touha. Tak aspoň, že Češi jsou zodpovědnější.


Nepřihlášený uživatel

#7932 Re: Re: Re: Re:

2016-03-26 20:47

#7908: VLASTENEC PATRIOT SAS - Re: Re: Re:  

 

Čtenářka Jitka: „Chtěla bych znát Váš názor na mou situaci, a hlavně bych chtěla poradit, co může žena v takové situaci dělat.

S manželem, který je o 15 let starší, jsme spolu již 5 let. Děti nemáme, manžel má dítě z předešlého vztahu. První rok byl asi jako u každého vztahu vášnivý a divoký... Ale čím jsme s manželem spolu déle, tím se sex z našeho života začal vytrácet. Manžel se raději dívá na televizi nebo pracuje na počítači, a to klidně i do noci. Připadá mi, že čeká, až usnu, aby mohl jít spát a já po něm nic nechtěla.

Minulý rok jsme se milovali jen 9x. Letos ještě ani jednou. Snažila jsem se ho svést v sexy prádelku, ale to mu připadalo odpudivé, prý vypadám jako prostitutka. Tak jsem to zkusila nahá – ale to jsem podle něj zase příliš odhalená a on se nemá na co těšit, když mu celé tělo hned ukážu. Když jsem oblečená, tak je to také špatně. Když se ho snažím políbit, odtáhne se. Dá mi pouze obyčejnou pusu. Polibek jsem od něj nedostala již několik let.

Ze začátku jsem chápala, že je unavený, má starosti a z těchto důvodů se mu do ničeho nechce. Ptala jsem se ho, zda je tedy problém ve mně, jestli se mu ještě líbím, jestli ho přitahuji, ale vždy mě ujistí, že je problém v něm, ale řešit ho nebude. Několik týdnů jsem nic nepodnikala a nechala jsem vše na něm, abych nebyla já ten, kdo chce sex a začne s tím, ale ani to nepomohlo a manžel stále nic.

Nemyslím si, že by měl milenku, ale nevím, proč se takto chová. Všude čtu, jak každý muž chce pravidelně sex a ženy se stále vymlouvají na bolest hlavy, ale nikde jsem si nepřečetla, že by to bylo naopak.

Podotýkám, že nejsem tlustá, nikdy jsem nebyla. Naopak pravidelně cvičím a starám se o sebe.“


Nepřihlášený uživatel

#7933 Re: Re: Re: Re:

2016-03-26 20:55

#7909: VLASTENEC PATRIOT - Re: Re: Re:  

 

1. Nazí po sexu. Šok?

Co se týče každého „poprvé“, tak může být příjemné i nepříjemné. Stojíte před sebou tváří v tvář? Nemáte na sobě vůbec nic? Možná jste před sexem nebo po něm. Podle zmíněné sexuoložky je právě tahle chvíle něco jako zkouška vztahu, neboť teprve poté, co člověk má důvěru v sám sebe a později i ve druhého, se dokáže uvolnit a nedělat vědu z každého svého špíčku.

„To jsem zažila,“ vypráví třiatřicetiletá Lída, která vinou nemoci ztloustla. „Když mělo dojít na první sex, byla jsem strašně nervózní. Hnusil se mi pohled na sebe, takže jsem ani nechtěla, aby mě partner svlékal,“ vypráví s tím, že tenhle její sex nedopadl nejlíp.

„Vymluvila jsem se a pár dalších týdnů odmítala všechny jeho doteky. Málem jsme se kvůli tomu rozešli,“ krčí rameny. Co pomáhá? Prý pozitivní přístup. V momentě, kdy si přestanete dělat starosti o sebe a o nahotu, dostáváte znamení, že jako páru se vám daří dobře.


Nepřihlášený uživatel

#7934 Re: PALMYRA SYRSKA ARMADA OSVOBOZUJE ZATIM CO MEDIA LŽOU ZEMIM ŽE USA POMAHA

2016-03-26 20:57

#7885: - PALMYRA SYRSKA ARMADA OSVOBOZUJE ZATIM CO MEDIA LŽOU ZEMIM ŽE USA POMAHA 

 

Poprvé jeden z partnerů odmítá

„Je ironií, že když dojde na situaci, ve které jeden z vás nechce sex, vypovídá to o vašem sexuálním potenciálu,“ myslí si zmíněná odbornice a dodává, že odmítnout je v pořádku, ovšem s vysvětlením.

Pokud nejste v náladě, dobrý způsob, jak neztratit respekt a sympatie partnera, je ubezpečení. „Je to jenom únava, nic víc. Ráno brzy vstávám, potřebuji si odpočinout.“ Takhle se partner nebude cítit odmítnutý jako milenec a nebude to přehnaně řešit. Tato první – dospělá – reakce je důležitá pro budoucnost.

Rozdávání rozkoše bez oplátky

Sari Locker říká, že okamžik, kdy upřednostníte partnerovu rozkoš před tou svojí a soustředíte se pouze na druhého, aniž byste očekávali protislužbu, je přímo magický. „Jedná se o velký krok vpřed,“ popisuje sexuoložka, podle níž se přes tuto hranici dostane každý milostně vyvážený a fungující pár. (To malé procento by se nad sebou mělo zamyslet.)


Nepřihlášený uživatel

#7935 Re: BRZY SKONCI STRASENI EVROPY RUSKOU AGRESI EVROPANE TO NEŽEROU VEDI KDE LEŽI PRAVDA

2016-03-26 20:59

#7886: - BRZY SKONCI STRASENI EVROPY RUSKOU AGRESI EVROPANE TO NEŽEROU VEDI KDE LEŽI PRAVDA 

 

I o antikoncepci nebo dětech byste měli mluvit oba

 Úplně první diskuse o kontrole porodnosti

„Bereš něco? Ne, a ty něco máš?" Konzultace dvou moudrých osob na téma ochrany před otěhotněním a pohlavním chorobami, by měla být naprosto přirozená, ale bohužel, leckdy to nefunguje.

„Je to katastrofa, že jsem konverzaci na toto téma musela posledních pět let zahajovat jako první,“ krčí rameny devětadvacetiletá Adéla, jejíž slova by nepřekvapila ani novozélandskou psychoterapeutku Robyn Salisbury, která provozuje celonárodní poradenskou službu Sex Therapy.

Právě ta tvrdí, že odvaha na takový rozhovor lidem chybí. Možná se stydí. „Většinou je to tak, že se tomu lidé vyhýbají. Podobné destruktivní chování někteří považují za nejlepší způsob uspokojení svých potřeb,“ uvedla na stránkách instituce. Přitom, pokud je ve hře dlouhodobý vztah, pár by se měl chránit všeho, co by mohlo způsobit problém.

 

 Seznámení s osobními přáními

„Sprostá slova, hraní rolí nebo jiný nápad, který si žádá kuráž, může a asi i musí být klíčovým bodem ve vašem vztahu,“ přidává Sari Locker pátý důležitý mezník. Však si vzpomeňte, jak jste poprvé reagovali, když on chtěl něco, co pro vás bylo tabu. V první chvíli možná nevíte, co si o tom všem myslet. Utečete? Vyhovíte? Proberete to? Tahle ukázková sexuální hranice vás prověří – oba.


Nepřihlášený uživatel

#7936 Re: NEMECKO CHCE ZAVECI SANKCE NA POLSKO ZE NEPRIME UPRCHLIKY TO JE FAŠISMUS TOTALITNI

2016-03-26 21:04

#7888: Vlastenec Patriot SAS - NEMECKO CHCE ZAVECI SANKCE NA POLSKO ZE NEPRIME UPRCHLIKY TO JE FAŠISMUS TOTALITNI 

 

Anketa

Taky váš partner či milenec dal svému přirození nějakou přezdívku?

Kliknutím na Ano/Ne přidáte hlas

 


Nepřihlášený uživatel

#7937 Re:

2016-03-26 23:24

#7924: -  

 Tak mě řekni ty demente, kdy jakej Čech spáchal teroristickej útok s desítkama mrtvých? Kdy se dělo na protiislamizačních demonstracích TOHLE nebo TOHLE? Jedinej, kdo na našich demonstracích dělá bordel jste vy, zablešení feťáci, kteří se jak teplouši vždycky nabalíte na naši demonstraci, děláte schválně bordel, rušíte řečníky jak nevychovaní spratci, stavíte se do cesty řádně nahlášených pochodů, hážete zezadu do davu zbaběle lahve, hážete po prezidentovy a jiných politicích vajíčka, hanobíte státní symboly (trenky místo prezidentské zástavy, zničení čínských vlajek apod.). Jste ostuda celé země!


Nepřihlášený uživatel

#7938 Re: Re:

2016-03-26 23:30

#7833: - Re:  

 Plně souhlasím, jen bych dodal, že EU nepoužívá mozek k myšlení. Například belgická vláda má dohodu se Saudskou Arábií o zřizování mešit v Belgii. Za saudské peníze se mešity budují a za saudské peníze si kupují i autonomii. Belická vláda nemá žádnou kontrolu. Dovedete si představit, že by tomu mohlo být i opačně. Saudové by prvního křesťana okamžitě ukamenovali. 


Nepřihlášený uživatel

#7939 Re: Re:

2016-03-27 07:12

#7937: - Re:  

 

Čtrnáctý dalajláma Tändzin Gjamccho

Tändzin Gjamccho, držitel Nobelovy ceny za mír, se výrazně zasadil o všeobecné proslavení buddhismu a Tibetu. V patnácti letech se stal čtrnáctým dalajlámou, jenž ale kvůli čínské okupaci musel zanedlouho uprchnout ze země. V Indii ustanovil exilovou vládu a za svůj nenásilný postoj si vydobyl celosvětové uznání.

Instituce dalajlámy je poměrně mladou záležitostí. Dosud se na tomto postu vystřídalo pouze 14 mužů, z nichž první dva získali titul až posmrtně. První dalajláma byl vybrán v roce

Instituce dalajlámy

Dalajláma je nejvyšším světským představitelem Tibetu a zároveň hlavou školy Gelugpa, hlavní ze čtyř škol tibetského buddhismu. Až do roku 1959, kdy Tibet obsadili Číňané, plnil navíc funkci hlavy státu. Jeho oficiální sídlem je palác Potala v hlavním městě Lhase.

Buddhisté věří, že dalajláma je převtělením předchozího dalajlámy, který je vtělením bódhisattvy, osoby, jež dosáhla nirvány, ale rozhodla se vrátit na zem, aby pomohla ostatním dosáhnout blaženého stavu.

 

 

Hledání nového dalajlámy je poměrně složitá záležitost a může trvat i několik let. Tímto úkolem jsou pověřeni zpravidla nejvyšší lámové, kteří po smrti stávajícího dalajlámy hledají chlapce, jenž věkem odpovídá datu úmrtí předchozího. Takovému chlapci pak předloží řadu předmětů, z nichž některé náležely poslednímu dalajlámovi. Pokud mladý kandidát rozpozná ty pravé, považuje se to za znak reinkarnace. Hoch poté projde speciální výchovou a následně je uveden do dalajlámovského úřadu.

Tändzin Gjaccho

Čtrnáctým dalajlámou byl v roce 1950 zvolen Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho. Nalezen byl jako dvouletý poté, co se v roce 1935 narodil v chudých poměrech ve vesnici Tagccher v severovýchodním Tibetu. Lámové vyslaní podle předpovědi na místo jeho bydliště údajně v příbytku jejich rodiny rozpoznali svá zjevení, a když vybranému chlapci předložili řadu předmětů, vybral ty, které patřily poslednímu dalajlámovi a křičel, že patří jemu.

 

Dalajláma v Praze

 

To bylo dostačující znamení, a tak brzy nastoupil složitou přípravu ve Lhase, která zahrnovala například výuku filosofie, medicíny a metafyziky. Do úřadu byl Lhamo Döndub, jak zní rodné jméno čtrnáctého dalajlámy, uveden ve věku patnácti let, právě uprostřed svárů mezi Tibetem a Čínou. Ty vyvrcholily v roce 1959, kdy nespokojení Tibeťané vytáhli do ulic, kde jich tisíce nalezly svou smrt.

Dalajláma spolu se spoustou svých přívrženců uprchl do Indie, kde jej přivítal tehdejší ministerský předseda Džaváharlál Néhrú. Významný indický politik svolil k ustanovení exilové vlády v podhůří Himaláje v městečku Dharamsala, kde Tändzin Gjaccho a jeho stoupenci vytvořili společnost, v niž přežívá tibetská kultura, jazyk i víra.

Tändzin Gjaccho je prvním dalajlámou, který vycestoval na Západ. Svým přístupem a jednáním se postaral o výraznou popularizaci buddhismu a otázky tibetského osvobození.

V roce 1989 obdržel Nobelovu cenu za mír, čímž byla oceněna jeho nenásilná politika vůči Číně. Sám se zřekl násilí a jako jednu z mála forem protestu uznává například hladovku.

V posledních letech se několikrát zmínil o tom, že by se jeho nástupce nemusel volit tradičním způsobem, ale proběhla by moderní, demokratická volba.


Nepřihlášený uživatel

#7940 Re: Re: Re:

2016-03-27 07:18

#7938: - Re: Re:  

 


 
„Člověk prostě není Bůh a hra na něj se mu krutě mstí.“ 

„Naděje je stav ducha, který dává smysl našemu životu.“ 
 


„Nejlepší cestou k vlastnímu neštěstí je zakrývat si oči před neštěstím jiných.“ 

„Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu.“ 

„Člověk by se měl chovat tak, jak si myslí, že by se měli chovat všichni.“ 

 
„Porozumět si neznamená přizpůsobit se jedni druhým, ale pochopit navzájem svou identitu.“ 

„Mír neohrožují zbraně jako takové, ale lidé, kteří je konstruují, instalují a jsou ochotni je použít.“ 

„Nejlepší myšlenka je ta, která ponechává vždy určitou skulinu pro možnost, že všechno je současně úplně jinak.“ 

„Každé lidské utrpení se týká každé lidské bytosti.“

„Ženy mají v sobě něco, co by se mělo objevit v politice. Citlivost ke konkrétní situaci, ke konkrétnímu člověku.“ 

„Domnívám se, že politik může říkat pravdu a žít v souladu se svým svědomím. Já se o to alespoň snažím.“ 

„Život je radostná spoluúčast na zázraku bytí.“ 
 

 
„Svět je ztracen jen do té míry, do jaké je sám ztracen.“ 
 

 
„Falšovatelé historie svobodu národa nezachraňují, ale ohrožují.“ 

„Soukromý život bez dějinného horizontu je čirá fikce, atrapa a v posledku vlastně lež.“ 

„Žádné zlo se ještě nepodařilo odstranit tím, že byly odstraněny jeho symptomy. Je třeba odstranit jeho kauzu.“ 
Vlastenec Patriot

#7941

2016-03-27 09:37

Jordánsko přiznali že Turecko má podíl na teroristických činech v Evropě a je to venku 


Nepřihlášený uživatel

#7942

2016-03-27 10:05

Král Jordánska Abdalláh II. bin al-Husajn vyprávěl americkým kongresmanům o sázce Ankary na „radikální islamisty“ v řešení problémů Blízkého východu, píše The Guardian.

List dostal k dispozici těsnopisný záznam besedy jordánského monarchy s vysoce postavenými americkými zákonodárci včetně předsedy senátního výboru pro ozbrojené síly Johna McCaina. Setkání probíhala v době 11. až 17. ledna 2016, tvrdí vydání.

Podle slov monarchy, turecký prezident Recep Tayyip Erdogan „věří, že problémy regionu se dají řešit metodami radikálního islamismu".

„Skutečnost, že teroristé jedou do Evropy, je součástí turecké politiky. Turecko za to neustále bijí, to ale vždy z toho vyvázne se zdravou kůží", praví se v dokumentu.

Více: JORDANSKY KRAL PRIZNAL ŽE TURECKO MA PODIL NA TERORISTICKYCH ČINECH V EVROPĚ


Nepřihlášený uživatel

#7943

2016-03-27 10:09

Dokumentaristé RT natáčeli ve městě Aš-Šaddali na severu Sýrie deset dní poté, co kurdské oddíly národní domobrany ho osvobodili od bojovníků skupiny Islámský stát (IS, zakázaný v Rusku). Několik teroristů bylo zajato, ti, kteří uprchli, zanechali na místě osobní věci a důležité dokumenty.

„Jsou to dodací listy o těžbě ropy, to znamená, kolik ropy bylo vytěženo z určitých vrtů denně, za kolik prodávali barel a kolik se prodalo a za jakou částku celkem", vyprávěla novinářka RT.

„Obchoduje se, to vím přesně… Kromě toho, oni pomáhají IS potravinami, dalším nutným zbožím. <…> Potom jim pomáhají penězi, zbraněmi, střelivem. Pomoc takového typu. A vše se to dělá otevřeně", vyprávěl Turek — islamista Mahmud Gazi Tatar.

 
Knížka pod titulkem „Jak svádět ideální boj proti zločineckému Asadovu režimu“ a páska sebevražedného teroristy.


Nepřihlášený uživatel

#7944 V oblasti obce Tadmor (Palmýra, provincie Homs) provedlo ruské letectvo během 24 hodin 40 náletů.

2016-03-27 10:11

Letectvo RF během 24 hodin provedlo 40 náletů v oblasti syrské Palmýry, byl provedeny útoky na 158 objektů teroristů, zneškodněno více než 100 bojovníků, uvádí se v informačním bulletinu Centra pro smíření v Sýrii.

„V oblasti obce Tadmor (Palmýra, provincie Homs) provedlo ruské letectvo během 24 hodin 40 náletů. Byly provedeny útoky na 158 objektů teroristů, jejichž následkem bylo zneškodněno více než 100 bojovníků, 4 tanky, tři dělostřelecká zařízení, čtyři sklady se střelivem a pět kusů automobilové techniky", uvádí se v textu dokumentu, umístěného na stránkách ministerstva obrany.

Více: Letectvo RF během 24 hodin provedlo 40 náletů v oblasti syrské Palmýry, byl provedeny útoky na 158 objektů teroristů, zneškodněno více než 100 bojovníků,


Nepřihlášený uživatel

#7945 AGRESOR USA PROVOKUJE KOREU

2016-03-27 10:13

Severokorejská média DPRK Today na svém kanále na YouTube uveřejnila video, na kterém je předveden jaderný útok proti USA.

V klipu pod názvem Poslední šance je popsána historie vzájemných vztahů USA a KLDR a jsou předváděny možnosti severokorejské armády. Video končí vypuštěním balistické rakety, která jakoby padá na Washington, a záběry hořící vlajky USA.

V případě provokací ze strany USA „bez váhání provedeme preventivní jaderný útok", uvádějí titulky k videu, píše New York Times.

Více: AGRESOR USA PROVOKUJE KOREU


Nepřihlášený uživatel

#7946 Syrská a ruská letadla zaútočila v Palmýře na poslední teroristy fronty Islámský stát,

2016-03-27 10:18

Syrská a ruská letadla zaútočila v Palmýře na poslední teroristy fronty Islámský stát, kteří se pokoušeli uprchnout z města, sdělila syrská agentura SANA s odkazem na vojenský zdroj.

Dříve přišla zpráva o úplném skončení srážek v Palmýře, o potlačení posledních ohnisek odporu teroristů. Armáda a domobrana úplně kontrolují město, ženisté zneškodňují nastražené miny na ulicích. Agentura informuje, že letectvo zasadilo údery třemi směry, kterými se pokoušeli uprchnout teroristé.

Více: Syrská a ruská letadla zaútočila v Palmýře na poslední teroristy fronty Islámský stát, kteří se pokoušeli uprchnout


Nepřihlášený uživatel

#7947 KYJEV FAŠISTICKEJ ŘVE A LŽE JAK POMINUTEJ ZAMOTAVAJ SE DO VLASTNICH SR.....

2016-03-27 10:25

Prohlášení kyjevské vlády o Donbasu nemají logiku, soudí bývalý premiér Ukrajiny Nikolaj Azarov.

Ukrajinští politici aktivně přesvědčují obyvatelstvo, že Donbas vytahoval peníze z jiných oblastí Ukrajiny. Premiér Jaceňuk a ministr financí Jaresková vysvětlují příčiny zhoršení života na Ukrajině tím, že Rusko, které „zabralo" Donbas, nechalo Ukrajinu bez příjmů, píše bývalý premiér.

Více: UKRAJINSKY FAŠISTÉ KŘIČI OHLEDNE DONBASU A LŽOU JAK POMINUTE LOUTKY

Prezident Ukrajiny Petro Porošenko udělil šéfovi SBU Vasiliji Hrycakovi hodnost armádního generála, oznámila v pátek tisková služba ukrajinského prezidenta.

„Prezident Petro Porošenko udělil předsedovi Služby bezpečnosti Ukrajiny Vasiliji Hrycakovi vojenskou hodnost armádního generála. Patřičný výnos podepsal hlava státu dnes", stojí ve zprávě.

Více: PRASEČENKO ZASE LŽE ŽE RUSKO MA PODIL NA BRUSELU VIME KDO TO BYL TURECKO AJ JORDANSKY KRAL POTVRDIL

TU VIDITE JAK NEJVICE SE UKAZUJI FAŠISTÉ A TY JEDINY ŘVOU NA KAŽDOU STRANU A HLAVNĚ FURT LŽOU O TOM BY MOHLI VĚDĚT NAŠI HAVLOJDI TY SE PODILELI NA ZABIJENI NA UKRAJINE 

 

JAK ŘEKL REDAKTOR S ČT HAVLOJDI SOU VRAHOVÉ

 

Chcete říct, že současná kampaň proti Zemanovi je řízena z Kavčích Hor tzv. Havlisty?

 

Není odtamtud řízená, je odtamtud pouze medializována. Zato ale velmi intenzivně. Řízena je však odjinud.

 

Počítám, že oba víme, kdo ji řídí.

 

Ano, ta kampaň pochází přímo od amerických mediálních poradců ministerstva zahraničí Spojených států amerických a od jejich detašovaných pracovišť na ambasádách, od lidí, kteří řídili rozvrat v Kyjevě na konci minulého roku. Jsou to stejní lidé, kteří dnes řídí prefabrikaci průzkumů veřejného mínění v České Republice, kteří financují tyto průzkumy a pomáhají logisticky zajišťovat hlavní eventy v ulicích.

 


Nepřihlášený uživatel

#7948 Re: Re:

2016-03-27 10:37

#7937: - Re:  

PRAVDA JEN DĚLAJ BORDEL FETACI ZKU..... MLADI STUDENTI ZA ALKOHOL A DROGY SKAČOU JAK SMYSLU ZBAVENE OVCE PITOMÉ A PŘITOM SOU ZNEUŽÍVÁNI OVCE BRZY JIM TAM STEJNAK NEKDO S ISLAMISTU POŠLE BOMBONEK MEZI NE JAK TO BYLO V BRUSELU

VIDEO: Tisková konference MVČR a ministra Chovance k závěrům šetření zásahu policie při demonstracích v Praze odhalila neuvěřitelnou věc. Za všechno prý mohou proruské weby!

Stanovisko redakce AE News: Z celého vyšetřování vyplynula jediná věc, a to konkrétně snaha policie, aby sama sobě potvrdila alibi. Nebyly zodpovězeny zásadní otázky k činnosti a mandátu policejního koordinátora, který zcela nepochybně měl k údajným hooligans vztah, nad kterým zůstává rozum stát. Ze záběrů kamer bylo jasně vidět, že koordinátor se k maskovaným mužům nechová jako autorita, ale jako kolega. Jako autority se chovali (i když ne příliš důrazně) uniformovaní policisté v reflexních vestách. Úloha muže v hnědé bundě byla koordinační z pozice člověka, který jako kolega přišel k maskovaným mužům a začal je doslova dirigovat, plácat po zádech, chytat za ruce a rovnat do řady, aby drželi předepsaný kordon. O kauze jsme psali zde, a také tady.

Žádný občan, ani policista, by si toto k nebezpečným hooligans nikdy nedovolil. Na chytání takových lidí za ruce jsou k dispozici těžkooděnci, kteří na to mají výstroj, aby nedošli k tělesné újmě. Představa, že civil přijde k hordě neonacistů nebo hooligans a začne je chytat za ruce, zatlačovat je, chytat za ramena a oni ani nehnou brvou, je naprosto absurdní. Je třeba si od této chvíle dávat pozor na provokace policie. Ty příští už určitě budou zvládnuté mnohem profesionálněji. Redakce AE News bude situaci na demonstracích v ČR monitorovat i nadále.

Ministr vnitra Chovanec stojí za prací policie, ministr spravedlnosti nesouhlasí

Ministr vnitra Milan Chovanec předstoupil společně s policejním prezidentem Tomášem Tuhým a šéfem pražské policie Milošem Trojánkem před novináře, aby vysvětlil postup policistů na demonstracích pro a proti migraci v sobotu 6. února.

VICE-VIDEO: Tisková konference MVČR a ministra Chovance k závěrům šetření zásahu policie při demonstracích v Praze odhalila neuvěřitelnou věc. Za všechno prý mohou proruské weby!


Nepřihlášený uživatel

#7949 VYPRAVÍ DŽIHADYSTA

2016-03-27 10:44

VYPRAVÍ DŽIHADYSTA 

(USA PUSTILO AGENTA A ZAPLATILO MU ZA ZALOZENI IS 20-30MIL DOLARŮ)

VICE-Spojenectvo USA - ISIS (ISIL) odhalené

K TOMU FAKTA DOKUMENTACE


Nepřihlášený uživatel

#7950 Re: KYJEV FAŠISTICKEJ ŘVE A LŽE JAK POMINUTEJ ZAMOTAVAJ SE DO VLASTNICH SR.....

2016-03-27 10:53

#7947: - KYJEV FAŠISTICKEJ ŘVE A LŽE JAK POMINUTEJ ZAMOTAVAJ SE DO VLASTNICH SR.....  

 

Ferdinand Peroutka

(1895-1978)

Ferdinand Peroutka se narodil 6. února 1895 v Praze. Otec byl malým úředníkem, který často měnil zaměstnání. Matka pocházela z německé rodiny ze Štětí nad Labem a byla mnohem starší než manžel. Maminka byla zbožná, ne však bigotní. Maminku měl Ferdinand rád a vážil si jí. S otcem, který byl nervově nemocný, si příliš nerozuměl a často spolu nemluvili. Měl ještě mladšího bratra Karla a sestru Ludmilu. Rodinné prostředí nebylo nijak intelektuálně podnětné, i když Peroutka vzpomínal, že našel v domácí knihovně díla Heineho a Lenaua. Jeho mimořádný talent se prosadil sám, bez podpory rodiny. Profesor Václav Flajšhans, známý český filolog, rozpoznal Peroutkovo nadání již v prvním ročníku gymnázia, které Ferdinand navštěvoval na Královských Vinohradech. Na gymnáziu se projevil nejen Peroutkův mimořádný talent, ale i jeho individualismus. Ze školy si sice odnesl základní vzdělání, ale svých rozsáhlých znalostí dosáhl především mimoškolním studiem a četbou. Peroutka neabsolvoval žádnou vysokou školu, přesto však patřil mezi vysoce vzdělané lidi s obsáhlými znalostmi hlavně v oblasti kultury, které začal využívat jako novinář. Publikoval již v sedmnácti letech, ale tehdy se zajímal především o literaturu, zvláště ruskou, o francouzské výtvarné umění, o německou filosofii, nikoliv však o politiku. Přestože se Peroutka zpočátku prosazoval jako literární a umělecký kritik, jak vzpomínal, sám se pro tuto dráhu vychovával, byl zřejmě předurčen stát se politickým komentátorem a novinářem. Určitým přechodem k této problematice byla studie o národním umění. Definitivně pak rozhodl jeho článek o ruské revoluci, který napsal jako třiadvacetiletý do česko-židovského časopisu Rozvoj.

Jaký byl člověk? Přátelé v něm viděli vynikající osobnost s kladným a laskavým poměrem k lidem, jichž si vážil, ale který pohrdal těmi, jež nepovažoval za zajímavé, nebo se mu zdáli hloupí. Takových si nevšímal, nemluvil s nimi, a proto se jim říkalo „Peroutkova nemluvňata“. Peroutka byl člověk neobyčejně pracovitý. Psal lehce, dovedl napsat úvodník do Přítomnosti během několika hodin. Dokázal psát i ve společnosti, zábava ho nerušila, jeho schopnost soustředit byla výjimečná. (ukázka str. 5)

Klíčový okamžik v československých dějinách, 28. říjen 1918, prožíval Ferdinand Peroutka v Praze. Po válce navázal Peroutka pravděpodobně prostřednictvím redaktora Fischera spojení se Svazem pokrokových českých Židů, sdružujícím Židy, kteří se pod vlivem Masaryka a zvláště jeho postoje v době Hilsnerovy aféry, rozhodli podporovat nově vytvořenou Československou republiku a prohlásili se za Čechy. Několik jeho členů shromáždilo kapitál, který umožnil vydávání politického deníku s názvem Tribuna; šéfredaktorem byl jmenován Ferdinand Peroutka, kterému bylo jen dvacet čtyři let, což byl jev v dějinách české žurnalistiky nevídaný. Nejen nezávislost, ale i etika byla zásadou, kterou se Peroutka ve své novinářské praxi důsledně řídil. Peroutka si byl vědom možností a vlivu tisku, tehdy jediného masového sdělovacího prostředku, na utváření názorů společnosti. Jak bude veřejné mínění formováno, záleželo již na osobnosti novináře. Proto požadoval, aby to byli lidé svobodní a volní, aby psali v souladu se svým svědomím. Peroutka se svým krédem řídil, a protože byl velmi bystrým pozorovatelem, skvělým stylistou a ironikem, vyvolaly jeho články-v mnoha případech to byly malé studie o vybraných politických problémech-velký zájem.

Ferdinand Peroutka se již jako šéfredaktor Tribuny stával pojmem, proslulým novinářem, kterého si začali všímat i významní politikové. Statě „Jací jsme“ vzbudili zájem Masaryka a také Antonín Švehla se začal o Peroutku zajímat. V březnu roku 1923 pozval Masaryk mladého žurnalistu na Hrad. Již při prvním setkání poznal v Peroutkovi novináře jakého hledal, který měl pozitivní, ale přitom kritický postoj v realitě, jak ji vytvořila nová Československá republika. Masaryk se rozhodl poskytnout Peroutkovi milión korun, aby mu umožnil vydávat nezávislý časopis, protože český tisk byl většinou podřízen politickým stranám. A tak vyšlo 17. ledna 1924 první číslo nového časopisu Přítomnost, kterému Peroutka jako šéfredaktor vtiskl osobitý ráz a do něhož psal většinu úvodníků. O rok dříve se dokonce stal i redaktorem Lidových novin, (které vydával Adolf Stránský), což jej také sbližovalo s Hradem.

Jedinou stranickou akcí, které se Peroutka za první republiky zúčastnil, bylo založení Národní strany práce v roce 1925. Národní strana práce ve volbách v roce 1925 neuspěla. Měla jednak krátký čas na konsolidaci svých řad i na předvolební kampaň. (ukázka str. 17)

Na podzim roku 1930 začal Peroutka psát své největší a nejrozsáhlejší dílo: Budování státu. Byla to vlastně jeho první samostatná kniha. Vydal sice již několik prací knižně, byly to však soubory článků, které psal zejména do Přítomnosti a předtím do tribuny. Budování státu zůstalo nedokončeno, neboť po příchodu nacistů již nesmělo vycházet. Peroutka psal práci v době, kdy byl velmi zaneprázdněn. Každý týden přispíval článkem do Lidových novin a úvodníkem do přítomnosti. K tomu teď přibylo Budování státu, které vycházelo v sešitech na pokračování.

Mnichov a 15. březen 1939 vytvořili zcela novou situaci, na niž musel Peroutka reagovat. S velkou vehemencí Peroutka odmítal všechny pokusy o naroubování nacistické ideologie českému národu, neboť byla v rozporu s češstvím, jak on je chápal. Peroutkův důsledný postoj nacisty zneklidňoval, nacházeli v něm vážného odpůrce. Byl zatčen již v prvních pookupačních dnech v rámci tzv. Gitteraktion spolu s řadou předních představitelů české inteligence, politických stran a společenských organizací vůbec. Po několika dnech byl jako mnoho dalších propuštěn a směl dokonce dál vydávat Přítomnost. Snad si nacisté mysleli, že budou moci Peroutku využít pro své záměry.

Po vypuknutí války byl Peroutka 3. září 1939 opět spolu s dalšími rukojmími zatčena strávil v koncentračních táborech v Dachau a Buchenwald celých šest let. O životě Peroutky v koncentračním táboru mnoho nevíme, nepřímým svědectvím nám do jisté míry může posloužit jeho román Oblak a valčík. Děj tohoto románu se odehrává za druhé světové války a zachycuje na osudech několika postav situaci v zázemí, na frontách a v koncentračním táboře.

Po návratu z koncentračního tábora po osvobození začal Peroutka pracovat ve Svobodných novinách, bývalých Lidových novinách, jichž se stal později šéfredaktorem. Usiloval i o obnovení Přítomnosti, což se mu nakonec podařilo; v dubnu 1946 vyšlo první číslo týdeníku s názvem Dnešek.

Rok 1945 byl významným mezníkem v dějinách Československa, neboť znamenal počátek přechodu do zcela odlišného civilizačního okruhu, který představoval sovětský socialismus. Rozhodující moc získali komunisté. Komunisté považovali Peroutku za svého úhlavního nepřítele. Dobře si uvědomovali, že je komunismus s demokracií neslučitelný. A Peroutka jakožto bojovník za demokracii patřil mezi první, s nimiž si komunisté vyřizovali účty. Ze Svazu českých novinářů byl vyloučen již 25. února 1948 a den poté ze Syndikátu českých spisovatelů. Téhož dne stáhlo Národní divadlo z repertoáru jeho hru Oblak a valčík. Ač velmi nerad, protože se cítil být bytostně spojen s naší zemí, se rozhodl v dubnu 1948 odejít do emigrace. Toto datum znamená zásadní zlom v jeho životě. Po krátkém pobytu v Anglii, kterou si příliš nezamiloval, odjel Peroutka do spojených států, kde se stal v roce 1951 ředitelem českého vysílání Rádia Svobodná Evropa. Záhy vznikla jeho pobočka v Mnichově v čele s Pavlem Tigridem a Janem Stránským. Po dobu své činnosti v Rádiu Svobodná Evropa napsal Peroutka na tisíc pět set „talks“, tedy komentářů k různým problémům z oblasti politické a kulturní, domácí i zahraniční.

Postupem času ovšem Peroutka ztrácel vliv na politiku jek v exilu, tak doma. Tento fakt pro něj byl bezpochyby velkým zlomem v jeho životě. Vždyť před válkou a bezprostředně po ní byl jedním z nejvlivnějších mužů, jeho hlasu naslouchali politikové, intelektuálové, umělci i širší vrstvy vzdělaného obyvatelstva. Všichni netrpělivě čekali, jak se Peroutka vyjádří k té či oné události, jak zhodnotí postoje představitelů národa.

Amerika ovšem neměla pro Peroutku příliš pochopení. V roce 1959 vydal esej Demokratický manifest, v němž vyložil svou filosofii poválečného světa. Znovu se vrátil k fenoménu komunismu a k problematice demokracie, mezi nimiž nalézal nepřekonatelnou propast. Kniha je tedy jakýmsi završením jeho úvah o komunismu, jímž se zabýval od roku 1917, kdy napsal svůj první politický článek věnovaný právě bolševické revoluci. Esej přes závažnost tematiky nenašla v americkém, ale ani v českém exilovém prostředí fakticky žádný ohlas. Peroutka si to uvědomoval a nesl to velmi těžce. (str. 39) V emigraci se Peroutka realizoval i jako spisovatel. Téma dramatu Oblak a valčík zpracoval nově ve stejnojmenném románu a napsal román Pozdější život Panny. Ani v této oblasti se mu však ve Spojených státech nepodařilo prosadit.

Všechny tyto okolnosti, neschopnost srůst s novým, zcela odlišným prostředím, velmi úzké vazby na starou vlast, jíž v emigraci věnoval veškeré síly, faktická izolovanost v americkém prostředí, kam se mu nepodařilo prosadit se politicky ani umělecky, to vše působilo, že Peroutka propadl hlubokým depresím. Peroutka trávil hodiny pozorováním přírody a zejména ptáků. Stále však ještě psal, alespoň jednou týdně, své „talks“ do Svobodné Evropy. Poslední napsal o vánocích 1977, již těžce nemocný. Lékaři zjistili rakovinu plic a nádor se nedal operovat. 20. dubna 1978 Ferdinand Peroutka umírá, ve spánku klidně a bez bolesti…

Soukromý život

Roku 1919 se Peroutka oženil se s Marií Bienefeldovou, která procházela z židovské rodiny. Byla to patrně láska na první pohled a brzy po seznámení následoval sňatek. O vzájemném vztahu napovídalo, že své ženě psal každý den dopis. Manželství však nebylo trvalé, koncem dvacátých let se rozvedli. Ferdinand Peroutka se znovu oženil v roce 1930. Jeho druhá žena byla v jistém směru opakem první. Na rozdíl od první ženy si dělala na svého muže velké nároky, pečlivě sledovala jeho činnost a často s ním diskutovala, nebo se sním i přela, což však Peroutka neměl rád. Už před válkou vážně onemocněla a podrobila se operaci. Po druhé světové válce, když se Peroutka vrátil ke své žurnalistické činnosti, seznámil se Slávkou Fenclovou, a po smrti své druhé ženy se s ní v roce 1955 oženil. Paní Slávka sehrála v životě důležitou roli, protože mu byla velkou oporou v těžkých dobách jeho emigrace ve Spojených státech, když často trpěl depresemi. Ferdinand Peroutka měl se svou první ženou dceru Evu, která byla jeho jediným dítětem.